Začnete podnikat, daří se vám, podáte daňové přiznání – a najednou vám finanční úřad přidá ještě jednu pravidelnou povinnost: zálohy na daň z příjmu. Pro mnoho lidí je to nepříjemné překvapení, protože v praxi nejde o jednorázovou platbu po skončení roku, ale o průběžné posílání peněz během roku.
Záloha na daň z příjmu OSVČ je jednoduše platba daně předem. Stát tím zajišťuje, aby daň nepřišla až jednorázově po skončení roku, ale aby se (u vyšších daňových povinností) hradila průběžně.
Zákon staví na pojmu zálohové období. To je období, které běží od dne následujícího po posledním dni lhůty pro podání daňového přiznání za minulé období až do posledního dne lhůty pro podání přiznání v následujícím období. Jinými slovy: jakmile doběhne termín pro podání přiznání, začne běžet zálohový režim pro další období.
Zároveň platí důležitá věc: zálohy nejsou navíc. V přiznání za celý rok se pak jen porovná, kolik jste měli zaplatit podle skutečného výsledku, a kolik jste poslali na zálohách. Podle toho vznikne doplatek, nebo přeplatek. U opožděných záloh se na úhradu skutečné daně započítají jen ty zaplacené nejpozději do lhůty pro podání přiznání.
Pokud jste v paušálním režimu (paušální daň), neplatíte klasické zálohy na daň z příjmů podle pravidel pro běžné daňové přiznání, protože daň (a související platby) hradíte měsíčně v paušální částce dle paušálního režimu.
Tady přichází klíčový pojem – poslední známá daňová povinnost. Laicky: je to částka daně, kterou už znáte z posledního (typicky posledního podaného) daňového přiznání, a podle ní se nastaví, jestli budete platit zálohy a jak vysoké.
Platí, že pokud vaše poslední známá daňová povinnost nepřesáhla 30 000 Kč, zálohy neplatíte. Pokud je nad 30 000 Kč a zároveň nejvýše 150 000 Kč, platíte zálohy pololetně. Pokud je vyšší než 150 000 Kč, platíte zálohy čtvrtletně.
Pokud ale máte vedle podnikání i zaměstnání, může se stát, že zálohy na daň z příjmů platit nemusíte, případně je platíte jen v poloviční výši – záleží na tom, jaký podíl tvoří dílčí základ daně ze závislé činnosti (ze kterého zaměstnavatel sráží zálohy na daň) na celkovém základu daně. Pokud je tento podíl 50 % a více, zálohy se neplatí; pokud je v rozmezí 15 % až 50 %, platí se v poloviční výši.
Nejste si jistí, jak správně postupovat v oblasti daní, abyste nešlápli vedle? Pomůžeme vám zorientovat nejen v zákoně, ať už jde o řešení konkrétní daňové situace, přípravu na kontrolu ze strany finančního úřadu či obranu před soudem.
Základ je stále stejný – vychází se z poslední známé daňové povinnosti:
Představte si, že v posledním přiznání vám vyšla daňová povinnost 80 000 Kč. Spadáte do pásma 30 000 až 150 000 Kč, takže platíte pololetní zálohy ve výši 40 % této částky.
40 % z 80 000 Kč = 32 000 Kč.
Zaplatíte tedy dvě zálohy po 32 000 Kč v průběhu zdaňovacího období. Termíny řeší zákon: první do 15. dne šestého měsíce a druhá do 15. dne dvanáctého měsíce.
Pokud je poslední známá daňová povinnost 240 000 Kč, spadáte nad 150 000 Kč. Platíte čtvrtletní zálohy ve výši jedné čtvrtiny.
1/4 z 240 000 Kč = 60 000 Kč.
Zaplatíte tedy čtyři zálohy po 60 000 Kč – do 15. dne třetího, šestého, devátého a dvanáctého měsíce.
Při výpočtu je důležité pamatovat na to, že se výsledná částka zaokrouhluje na celé stokoruny nahoru.
Zákon stanoví splatnosti na 15. den příslušného měsíce (3./6./9./12. měsíc nebo 6./12. měsíc).
Jenže život přináší víkendy a svátky. A tady je prakticky důležité pravidlo daňového řádu: když poslední den lhůty připadne na sobotu, neděli nebo svátek, posouvá se na nejbližší následující pracovní den. Toto pravidlo se vám pak hodí nejen u záloh, ale obecně u všech daňových lhůt.
Někdy se může stát chyba a je nutné daňové přiznání upravit podáním dodatečného daňového přiznání. Jak se to ale promítne do záloh? Zákon pracuje s tím, že poslední známou daňovou povinností může být i částka z dodatečného přiznání. Změna typicky začne působit od dne následujícího po termínu pro podání, nebo (když podáte pozdě) od dne následujícího po dni podání.
Zároveň platí, že zálohy, které už byly splatné, se zpětně nemění – změna se projeví až do dalšího období.
Když u záloh na daň z příjmu OSVČ pošlete platbu po termínu, vzniká vám daňový nedoplatek vedený na vašem osobním daňovém účtu. Záloha se totiž z pohledu správy daní chová jako běžná daňová povinnost – jen s tím rozdílem, že ji platíte v průběhu roku. A jakmile vznikne nedoplatek, automaticky se k němu může přilepit i úrok z prodlení.
První dobrá zpráva je, že úrok nenaskakuje hned první den po splatnosti. Daňový řád vychází z toho, že úrok z prodlení nevzniká po dobu prvních tří dnů prodlení a začíná se počítat až od čtvrtého dne následujícího po dni splatnosti. Prakticky to znamená, že pokud se opozdíte jen o pár dnů, žádný úrok nevznikne. Jakmile se ale dostanete za tuto hranici, úrok už nabíhá za každý další den, dokud nezaplatíte.
Základem pro výpočet úroku je typicky nezaplacená část zálohy. Úrok se počítá denně a finanční správa ho může předepsat souhrnně za určité období.
Výše úroku z prodlení se odvíjí od tzv. repo sazby ČNB a k ní se přičítá pevná přirážka. Pro úrok z prodlení se používá pravidlo, že roční úrok odpovídá repo sazbě platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí zvýšené o 8 procentních bodů. Zjednodušeně: když ČNB v čase mění repo sazbu, mění se vám i cena prodlení – a proto může úrok vypadat jinak v prvním a druhém pololetí téhož roku.
Praxe má ještě jednu brzdu, která vám může pomoct u drobných skluzů: úrok se nepředepíše a nevzniká povinnost jej uhradit, pokud v úhrnu u jednoho druhu daně u jednoho správce daně za dané období nepřesáhne 1 000 Kč. Laicky: i když se teoreticky úrok počítá, finanční úřad ho u malých částek vůbec nenaúčtuje.
Pokud nedoplatek nevyřešíte ani po delší době, správce daně může přistoupit k vymáhání. Pro vymáhání může správce daně použít jako exekuční titul mimo jiné výkaz nedoplatků a zvolit způsob vymáhání tak, aby náklady nebyly ve zjevném nepoměru k výši nedoplatku. V praxi to může znamenat daňovou exekuci (např. srážky z účtu), a k tomu se mohou přidat i náklady spojené s vymáháním.
Přečtěte si, jak probíhá exekuce na účet.
Jestli dopředu tušíte, že placení záloh v termínu nezvládnete (typicky kvůli výpadku příjmů, sezónnosti nebo velké jednorázové faktuře po splatnosti), často dává větší smysl reagovat aktivně a požádat o posečkání (odklad) nebo splátkování. Finanční správa výslovně uvádí, že o posečkání nebo rozložení úhrady na splátky můžete žádat například v tíživé sociální či ekonomické situaci.
Má to ale svůj háček: když vám správce daně posečkání povolí, obvykle se místo úroku z prodlení uplatní úrok z posečkané částky (tedy úrok za to, že platíte pozdě se souhlasem správce daně).
Tady se lidé nejčastěji pletou. Pojem minimální zálohy pro OSVČ v sobě neobsahuje zálohu na daň z příjmu, ale sociální a zdravotní pojištění.
U daně z příjmů totiž zákon pracuje s poslední známou daňovou povinností a hranicemi 30 000 / 150 000 Kč – nejde tedy o minimální zálohu typu pevné částky pro každého, ale o režim podle toho, jakou daň jste naposledy měli.
Naopak u pojistného minimální částky existují a pro rok 2026 jsou stanoveny takto:
Pokud tedy hledáte minimální zálohy pro osvč, vždy si nejdřív ujasněte, jestli řešíte daň z příjmů, nebo pojistné. Jsou to dvě různé povinnosti, dvě různá pravidla a často i jiné termíny splatnosti.
Nová vláda má v plánu zálohy opět snížit a přeplatky za tento rok vrátit. Budoucnost tedy ukáže, jako vysoké reálné zálohy za tento rok budou.
Speciální kapitolou je paušální režim. Tam OSVČ neplatí klasické zálohy na daň z příjmů podle poslední známé daňové povinnosti, ale posílá paušální zálohu v pevně stanovené výši podle pásma. V roce 2026 platí například v I. Pásmu, že celková paušální platba činí 9 984 Kč, z toho daň z příjmů 100 Kč, zbytek pojistné.
Zálohy na daň z příjmu OSVČ jsou průběžné platby daně a řídí se tzv. poslední známou daňovou povinností z posledního daňového přiznání. Pokud nepřesáhne 30 000 Kč, zálohy se neplatí; mezi 30 000–150 000 Kč se platí pololetně (40 % daně dvakrát ročně), nad 150 000 Kč čtvrtletně (vždy 1/4 daně). Splatnost je vždy k 15. dni příslušného měsíce.
Když podáte dodatečné přiznání, může změnit poslední známou daňovou povinnost pro budoucí zálohy, ale už splatné zálohy se zpětně nepřepočítávají. Při pozdní úhradě vzniká nedoplatek a může nabíhat úrok z prodlení. Pokud víte, že nezaplatíte včas, dává smysl řešit posečkání nebo splátky.
Dohledáte ji jako poslední stanovenou roční daňovou povinnost (typicky částka daně vypočtená v přiznání po uplatnění odčitatelných položek a slev, ale před zohledněním toho, kolik už bylo zaplaceno na zálohách).
U fyzických osob se zálohy odvozují z tzv. poslední známé daňové povinnosti, ale pro tento účel se z ní vylučují ostatní příjmy podle § 10. Zálohy tedy typicky vycházejí hlavně z podnikání, nájmu a dalších „běžných“ přiznávaných příjmů, ne z jednorázových ostatních příjmů.
Ano, můžete si posílat průběžné platby do zásoby. Jen si pohlídejte, aby platby byly správně identifikované (účet/předčíslí, variabilní symbol), jinak se mohou přiřadit chybně.
V prvním roce zálohy neplatíte, protože se zálohování nastavuje až podle posledního známého výsledku z přiznání. Prakticky si ale hlídejte cashflow: doplatek po prvním přiznání může být výrazný a řada OSVČ si proto odkládá peníze průběžně.
Nejste si jistí, jak správně postupovat v oblasti daní, abyste nešlápli vedle? Pomůžeme vám zorientovat nejen v zákoně, ať už jde o řešení konkrétní daňové situace, přípravu na kontrolu ze strany finančního úřadu či obranu před soudem.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 10 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Osobně i online. Stačí si vybrat vhodnou službu, nebo zvolit nezávislou konzultaci když si nejste jistí.
