Ptáte se, proč máte posílat peníze dřív, než vůbec víte, kolik nakonec vyděláte? Zálohová daň je přesně ten typ pojmu, který zní jednoduše, dokud nenarazí na praxi. Jednou je to pravidelná platba podle loňska, podruhé částka, kterou vám každý měsíc tiše ukrojí ze mzdy. A když se tyto dva světy smíchají dohromady, stačí drobný omyl a najednou řešíte nedoplatek, přeplatek, nebo nepříjemné otázky, jestli jste něco nezapomněli.
V praxi lidé pod jedním názvem „zálohová daň“ často myslí dvě různé (byť příbuzné) věci. Aby v tom bylo jasno, pojďme si je hned na začátku odlišit. Zaprvé jde o zálohy na daň z příjmu – tedy průběžné platby finančnímu úřadu během roku, které se odvíjejí od poslední známé daňové povinnosti (typicky u OSVČ a firem). Zadruhé se používá pojem zálohová daň z příjmu u zaměstnanců – to je daň, kterou zaměstnavatel každý měsíc srazí ze mzdy jako zálohu na roční daň zaměstnance.
Oba mechanismy mají společný cíl: stát nečeká na jednu velkou platbu až po konci roku, ale vybírá daň postupně. Pro vás to znamená hlavně dvě praktické věci: u podnikání hlídáte termíny a výši záloh, u zaměstnání zase to, zda vám zaměstnavatel správně uplatňuje slevy a zda se vám vyplatí roční zúčtování.
Záloha daně z příjmu u OSVČ a firem je v zásadě „předplacení“ části budoucí roční daně. Během roku posíláte finančnímu úřadu zálohy, a až po skončení zdaňovacího období v daňovém přiznání spočtete skutečnou daň. Už uhrazené zálohy na daň z příjmu se pak na výslednou daň započtou – buď vám vyjde doplatek, nebo přeplatek.
Povinnost platit zálohy daň z příjmu se nejčastěji týká OSVČ a dalších fyzických osob, které podávají daňové přiznání (například kvůli příjmům ze samostatné činnosti, nájmu nebo investic) a právnických osob – tedy firem a dalších subjektů (typicky s. r. o., a. s., ale i některé spolky).
Naopak platí, že zálohy na daň z příjmu se obecně nehradí, pokud poslední známá daňová povinnost nepřesáhla 30 000 Kč. Zároveň existují i další typické výjimky (například u některých veřejnoprávních poplatníků nebo ve specifických situacích řešených daňovými předpisy).
Zvláštní pozornost si zaslouží kombinace podnikání a zaměstnání. Pokud vám významnou část celkového základu daně tvoří příjmy ze zaměstnání, kde se daň odvádí průběžně formou měsíčních záloh, mohou se vaše povinnosti u podnikatelských záloh omezit – v praxi se řeší hlavně podle podílu zaměstnání na celkovém základu daně (často buď zálohy vůbec nevzniknou, nebo se hradí v nižší výši).
Nejste si jistí, jak správně postupovat v oblasti daní, abyste nešlápli vedle? Pomůžeme vám zorientovat nejen v zákoně, ať už jde o řešení konkrétní daňové situace, přípravu na kontrolu ze strany finančního úřadu či obranu před soudem.
Zálohy se platí v tzv. zálohovém období. To začíná dnem následujícím po posledním dni lhůty pro podání daňového přiznání za předchozí období a končí posledním dnem lhůty pro podání přiznání v období následujícím. Prakticky: jakmile podáte poslední daňové přiznání, systém záloh se vám nastaví podle údajů z něj – tedy podle vaší poslední známé daňové povinnosti.
Poslední známá daňová povinnost je částka daně, která vychází z posledního relevantního daňového přiznání (a v některých situacích i z dodatečného). Je to klíčový pojem, protože podle něj se určí, jestli vůbec budete zálohy platit, případně v jaké výši. Laicky: je to poslední oficiálně známý výsledek vaší daně, od kterého se odrazí zálohování na další období.
Výpočet zálohy na daň se odvíjí právě od poslední známé daňové povinnosti. Logika je jednoduchá: čím vyšší byla vaše poslední daň, tím častěji a ve vyšším souhrnu budete platit zálohy.
Pokud poslední známá daňová povinnost činí nejvýše 30 000 Kč včetně, záloha na daň z příjmu se neplatí.
Když je vyšší než 30 000 Kč, ale nepřesáhne 150 000 Kč, přejdete do režimu pololetních záloh. V takovém případě platíte dvakrát ročně, a to vždy 40 % poslední známé daně. Splatnost vychází na 15. den 6. měsíce a 15. den 12. měsíce zdaňovacího období.
Jakmile poslední známá daňová povinnost přesáhne 150 000 Kč, platíte zálohy čtvrtletně. Každá záloha odpovídá jedné čtvrtině poslední známé daně a splatnosti připadají na 15. den 3., 6., 9. a 12. měsíce zdaňovacího období.
Platba zálohy na daň z příjmu se posílá na účet finančního úřadu vedený u České národní banky (kód banky 0710). Pro správné nasměrování platby je zásadní správné předčíslí účtu podle typu daně, například:
Číslo účtu má tvar předčíslí–matrika/0710, přičemž „matrika“ se liší podle místní příslušnosti finančního úřadu.
Stejně důležitá jako účet je identifikace platby. V praxi se jako variabilní symbol často používá například DIČ nebo rodné číslo (podle toho, co máte a jakým způsobem platbu zadáváte). Tady se vyplatí pečlivost: chybně zadaná identifikace umí platbu odpojit od vašeho osobního daňového účtu a pak zbytečně řešíte nedoplatky, i když jste reálně poslali peníze včas.
V běžné řeči se často mluví o prominutí zálohy na daň z příjmu. V praxi ale typicky nejde o odpustek ve smyslu, že by daň byla zcela zrušena. Častější a právně přesnější postup je požádat správce daně o jiné stanovení záloh – tedy o jejich snížení, úpravu, případně i zrušení povinnosti zálohovat, pokud pro to máte vážné a doložitelné důvody.
Typické situace, kdy dává žádost smysl: výrazný pokles zisku, přerušení nebo ukončení činnosti, zásadní mimořádná okolnost, která mění očekávanou roční daň. Důležité je, abyste nepsali jen „je to moc“, ale vysvětlili, proč už dosavadní zálohy neodpovídají realitě, a ideálně to podložili čísly (například aktuálním hospodařením, výhledem příjmů a výdajů nebo jinými relevantními doklady).
Nejrychlejší bývá nahlédnout do osobního daňového účtu v DIS+ (Online finanční úřad), kde uvidíte vyměřenou daň i související platby.
Platba může skončit „viset“ na nesprávném osobním daňovém účtu nebo u jiné daně. Typicky se to řeší žádostí o převedení platby (u správce daně), ideálně s doložením údajů z banky (datum, částka, účet, identifikace).
U daní se obvykle posuzuje den připsání na účet správce daně. Proto je rozumné neposílat zálohu na poslední chvíli, hlavně před víkendy a svátky.
Obecně platí, že po vyměření daně podle dodatečného přiznání se zálohy splatné poté mohou změnit. Pokud jste už mezitím zaplatili „staré“ zálohy, rozdíl se zpravidla projeví jako přeplatek nebo nedoplatek na osobním daňovém účtu.
Druhý význam pojmu zálohová daň z příjmu se týká zaměstnanců. Zaměstnavatel jako plátce daně každý měsíc spočte daň ze mzdy a srazí ji jako zálohu. Pokud máte podepsané „Prohlášení poplatníka“, zaměstnavatel vám v průběhu roku uplatňuje slevy na dani a další zvýhodnění, která se do výpočtu promítnou.
Zaměstnavatel potom sražené zálohy odvádí správci daně, typicky v měsíčním režimu (za jeden měsíc se obvykle odvádí v měsíci následujícím). Na konci roku se pak buď provede roční zúčtování u zaměstnavatele (pokud splníte podmínky a požádáte o něj), nebo podáte daňové přiznání a v něm se zaplacené zálohy sečtou s výslednou roční daní.
Vedle zálohové daně ale můžete u některých výdělků narazit i na srážkovou daň. Ta se na rozdíl od zálohy obvykle bere jako konečné zdanění – zaměstnavatel (nebo jiný plátce) daň srazí a odvede, a tím je daňová povinnost z tohoto konkrétního příjmu zpravidla vyřízená. V praxi se se srážkovou daní často setkáte například u některých odměn z dohod (typicky když nemáte podepsané Prohlášení poplatníka a jste v režimu, kde zákon pro daný typ a výši příjmu počítá se srážkou).
Důležité je vědět, že zálohová daň se na konci roku standardně zúčtovává (v ročním zúčtování nebo v daňovém přiznání), zatímco srážková daň se obvykle už dál nijak neřeší – i když v některých situacích může dávat smysl ji v daňovém přiznání zohlednit (například když se vám to vyplatí kvůli slevám či dalším příjmům).
S účtováním daně z příjmu se se setkáte hlavně u firem. Pojďme si vysvětlit nejčastější situace tak, aby dávaly logiku i laikům:
Když firma hradí zálohy na daň z příjmů právnických osob, účtuje jejich úhradu nejčastěji jako MD 341 / D 221. Účet 341 si můžete představit jako průběžný účet vztahu s finančním úřadem pro daň z příjmů: na něm se eviduje, kolik máte vůči státu zaplatit a kolik už jste uhradili.
Na konci období, kdy se stanoví skutečná daň z příjmů za daný rok, se pak daň obvykle účtuje jako MD 591 / D 341. Smysl je jednoduchý: nejdřív během roku posíláte zálohy (a tím měníte saldo na 341), a po uzavření roku doúčtujete skutečnou daň. Výsledek ukáže, jestli máte doplatek nebo přeplatek.
U zálohové daně ze závislé činnosti se závazek vůči finančnímu úřadu typicky sleduje na účtu 342. Při srážce daně ze mzdy se často účtuje MD 331 / D 342 (tedy snížení částky, kterou vyplatíte zaměstnanci, a vznik závazku vůči finančnímu úřadu). Při odvodu na finanční úřad pak obvykle následuje MD 342 / D 221.
V praxi se jinak počítá záloha na daň z příjmu u OSVČ a firem a jinak zálohová daň u zaměstnanců, kterou každý měsíc sráží zaměstnavatel ze mzdy.
U záloh OSVČ a firem často žádnou složitou kalkulačku nepotřebujete. Základem je poslední známá daňová povinnost z posledního daňového přiznání. Podle její výše jen určíte režim a spočtete částku: buď platíte 2× ročně 40 % (pololetní zálohy), nebo 4× ročně 1/4 (čtvrtletní zálohy), případně zálohy neplatíte vůbec. K tomu už stačí jen zkontrolovat správné termíny splatnosti, aby platba odešla včas.
Naopak u zaměstnanců je výpočet měsíční zálohové daně složitější. Nezáleží jen na hrubé mzdě, ale také na tom, zda máte podepsané prohlášení, jaké uplatňujete slevy na dani, zda čerpáte daňové zvýhodnění, případně další parametry, které mzdový výpočet ovlivňují. Tam dává smysl použít mzdovou kalkulačku – právě proto, že umí zohlednit více proměnných najednou a vyhnete se chybám.
Zálohová daň v praxi znamená, že daň z příjmů neplatíte najednou po skončení roku, ale průběžně. Jenže pod jedním pojmem se často schovávají dvě různé věci: zálohy na daň z příjmu (typicky OSVČ a firmy, které posílají platby finančnímu úřadu během roku podle poslední známé daňové povinnosti) a zálohová daň ze mzdy (zaměstnancům ji každý měsíc sráží zaměstnavatel jako zálohu na jejich roční daň). Společná logika je stejná: stát nechce čekat na konec roku, takže peníze tečou postupně – pro vás to pak znamená buď hlídat termíny a částky záloh, nebo zkontrolovat, že zaměstnavatel správně uplatňuje slevy a že se vám vyplatí roční zúčtování.
U OSVČ a firem se režim záloh nastavuje po podání daňového přiznání a řídí se výší poslední známé daňové povinnosti: do 30 000 Kč se zálohy neplatí, mezi 30 001–150 000 Kč se platí 2× ročně 40 % (se splatností obvykle 15. den 6. a 12. měsíce), nad 150 000 Kč se platí čtvrtletně 1/4 (15. den 3., 6., 9. a 12. měsíce). Platby míří na účet finančního úřadu u ČNB (0710) se správným předčíslím podle typu daně a hlavně se správnou identifikací, aby se přiřadily na váš osobní daňový účet. Pokud zálohy přestanou odpovídat realitě (pokles zisku, přerušení činnosti apod.), můžete podat žádost o jiné stanovení záloh (snížení/úprava/zrušení) podloženou konkrétními důvody a čísly. U zaměstnanců se zálohová daň během roku standardně zúčtuje (v ročním zúčtování nebo v přiznání), zatímco srážková daň bývá často konečná – i když někdy se může vyplatit ji do přiznání zahrnout kvůli slevám.
V jednom měsíci ho můžete mít podepsané pouze u jednoho zaměstnavatele. Pokud máte souběhy, vybíráte si, kde budete uplatňovat slevy.
Srážková daň se uplatní u příjmů z DPP do 12 000 Kč měsíčně u téhož plátce, pokud u něj nemáte podepsané prohlášení. V ostatních případech se typicky uplatní zálohová daň.
Ne nutně. OSVČ často vedou daňovou evidenci, kde typicky sledují hlavně skutečné platby a jejich vazbu na daňovou povinnost. Princip (zálohy se započtou na výslednou daň) je ale stejný.
V paušální dani platíte měsíční paušální zálohu, která v sobě kombinuje daň z příjmů a pojistné. Typické zálohy na daň z příjmu podle poslední známé povinnosti tím nahrazujete paušálním režimem.
Přeplatek se nejdřív projeví na osobním daňovém účtu a může být použit na jiné vaše nedoplatky. Pokud chcete peníze vyloženě vrátit, obvykle je potřeba splnit podmínky pro vrácení přeplatku (včetně podání případné žádosti). Stav nejlépe zkontrolujete v DIS+.
Nejste si jistí, jak správně postupovat v oblasti daní, abyste nešlápli vedle? Pomůžeme vám zorientovat nejen v zákoně, ať už jde o řešení konkrétní daňové situace, přípravu na kontrolu ze strany finančního úřadu či obranu před soudem.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 10 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Osobně i online. Stačí si vybrat vhodnou službu, nebo zvolit nezávislou konzultaci když si nejste jistí.
