Zálohová daň je průběžná záloha na roční daň: zaměstnavatel ji strhává z příjmu a na konci roku se vyrovná v ročním zúčtování nebo v daňovém přiznání. Srážková daň se naopak strhne u zdroje a u mnoha příjmů tím bývá zdanění uzavřené. U vybraných srážkově zdaněných příjmů však můžete daň dobrovolně zahrnout do přiznání – zejména když díky slevám vyjde roční daň nižší a vznikne přeplatek.
Záloha na daň (zálohová daň) je částka, kterou vám plátce příjmu (typicky zaměstnavatel) průběžně sráží jako zálohu na vaši budoucí roční daňovou povinnost. U zaměstnanců jde o standardní režim daně ze závislé činnosti: zaměstnavatel vám každý měsíc provede výpočet zálohy na daň z příjmu ze zákonného základu a odvede ji finančnímu úřadu.
Pro vás je klíčové, že zálohy se na konci roku zúčtují. Buď vám zaměstnavatel udělá roční zúčtování (pokud splníte podmínky), nebo to vyřešíte vy sami v daňovém přiznání. A právě tam se ukáže, jestli byly zálohy sražené tak akorát, nebo jestli vyjde přeplatek či nedoplatek.
Nejste si jistí, jak správně postupovat v oblasti daní, abyste nešlápli vedle? Pomůžeme vám zorientovat nejen v zákoně, ať už jde o řešení konkrétní daňové situace, přípravu na kontrolu ze strany finančního úřadu či obranu před soudem.
Nejčastěji se se zálohovou daní setkáte u klasického pracovního poměru (hlavní i vedlejší), a obecně u situací, kdy vám zaměstnavatel vyplácí mzdu a vy se vejdete do standardního režimu daně ze závislé činnosti.
V praxi to znamená, že zaměstnavatel každý měsíc provede výpočet zálohy na daň z příjmu ze zákonného základu (jde o úhrn vašich zdanitelných příjmů za daný měsíc, přičemž se z něj typicky vynechávají příjmy, které jsou osvobozené nebo se daní srážkou). Úhrn znamená jednoduše součet. Zaměstnavatel totiž neodvádí finančnímu úřadu vaši zálohu za vás jako osobu zvlášť, ale odvádí jednu souhrnnou částku za všechny zaměstnance dohromady za daný měsíc. Jinými slovy: vezme zálohy, které srazil jednotlivým lidem z mezd, a tyto jednotlivé částky sečte.
Druhý typický spouštěč zálohové daně je podepsané prohlášení poplatníka daně z příjmu (růžové prohlášení) u daného zaměstnavatele. Prohlášení samo o sobě neznamená, že se uplatní zálohová daň místo srážkové vždy a za všech okolností, ale v praxi běžně platí, že u zaměstnavatele, u kterého prohlášení uplatňujete, vám příjmy zpravidla jedou v zálohovém režimu – a právě přes zálohy se vám průběžně promítají měsíční slevy (typicky základní sleva na poplatníka).
Třetí typická situace je u dohod (DPP a DPČ): jakmile se nesplní podmínky pro srážkovou daň, nastupuje zálohová daň. V praxi se setkáte se srážkovou daní v případě, že nepodepíšete prohlášení a odměna se vejde do zákonného limitu (u DPČ 4 500 Kč a u DPP 12 000 Kč). Pokud ale limit překročíte, nebo prohlášení podepíšete, zaměstnavatel přepne do zálohového režimu a začne vám srážet zálohy.
Čtvrtý praktický případ: pokud máte současně více zaměstnavatelů a u jednoho prohlášení uplatňujete, u dalších prohlášení neuplatníte (protože ho v jednom období nesmíte uplatnit na více místech). To samo o sobě ještě neříká, že u dalších zaměstnavatelů musí být vždy srážková daň – rozhodují podmínky konkrétního příjmu (typicky zda jde o DPP v limitu apod.). Pokud se podmínky pro srážku nesplní, opět nastoupí zálohová daň.
Srážková daň (přesněji „daň vybíraná srážkou podle zvláštní sazby daně“) je režim, kdy plátce příjmu daň rovnou srazí u zdroje a odvede ji. U řady příjmů tím může být zdanění vyřešené už při výplatě (bez nutnosti cokoli dopočítávat v ročním zúčtování nebo daňovém přiznání).
Zároveň je ale důležité doplnit jednu praktickou věc: některé příjmy zdaněné srážkovou daní můžete dobrovolně zahrnout do daňového přiznání. Smysl to dává hlavně tehdy, když máte za rok nízké celkové příjmy nebo uplatňujete slevy a odpočty (typicky základní slevu na poplatníka, případně další slevy), takže vám v přiznání vyjde nižší celková daň, než kolik už vám bylo na srážkách strženo. V takové situaci se srážková daň v přiznání započte na vaši roční daňovou povinnost a může vzniknout přeplatek, který vám finanční úřad vrátí.
Se srážkovou daní se v praxi nejčastěji setkáte u menších, vedlejších nebo přesně vymezených příjmů, kde stát nechce, aby kvůli nim musel člověk automaticky řešit roční zúčtování nebo daňové přiznání (i když u části příjmů může mít smysl je do přiznání dobrovolně zahrnout).
Nejčastější „spouštěč“ srážkové daně v zaměstnání a u dohod je kombinace dvou podmínek: nemáte u plátce podepsané prohlášení poplatníka k dani a současně jste v limitu, který zákon pro srážku stanoví. U DPP rozhoduje, zda měsíční příjem u téhož zaměstnavatele nedosáhne rozhodné částky pro účast na nemocenském pojištění. Pro rok 2026 je tato rozhodná částka stanovena na 12 000 Kč a srážková daň se u DPP uplatní do částky 11 999 Kč. Prakticky: pokud si na DPP u jednoho zaměstnavatele vyděláte v měsíci do limitu a současně tam nemáte podepsané prohlášení, zaměstnavatel vám typicky daň strhne srážkou.
Druhý typický případ je tzv. práce malého rozsahu (např. DPČ), opět bez podepsaného prohlášení. Rozhodná částka je pro rok 2026 stanovena na 4 500 Kč a daň se proto vybírá srážkou do částky 4 499 Kč.
Třetí scénář nastává, když máte současně hlavní pracovní poměr a k tomu DPP u stejného zaměstnavatele. Zde je klíčové, jestli u něj máte podepsané prohlášení – pokud Prohlášení u plátce podepíšete, pak se i příjmy z DPP u téhož zaměstnavatele zdaňují zálohově spolu s příjmy z pracovního poměru (a pro výpočet zálohy se tyto příjmy sčítají). Naopak pokud prohlášení podepsané nemáte a splníte podmínky pro srážku, z DPP v limitu se strhne srážková daň, zatímco z pracovního poměru poběží záloha. To je přesně důvod, proč někdo může mít u jednoho zaměstnavatele na výplatní pásce oba režimy vedle sebe.
A čtvrtá velká skupina, kde srážkovou daň potkáte i mimo pracovní vztahy, jsou některé kapitálové a jiné zákonem vyjmenované příjmy, kde plátce (typicky banka nebo společnost vyplácející podíl na zisku) daň srazí automaticky při výplatě. Jde například o určité úroky nebo podíly na zisku.
Pokud chcete mít jistotu, jestli musíte podat přiznání, nebo vám stačí roční zúčtování, pomůže krátká konzultace s advokátem – ušetří to přeplatky i nedoplatky.
Zálohová a srážková daň se liší hlavně v tom, jestli jde o průběžnou platbu dopředu, nebo o daň, která může být rovnou konečná. Zálohová daň je běžný režim u mzdy: zaměstnavatel vám ji sráží průběžně a na konci roku se vše zúčtuje (buď přes roční zúčtování u zaměstnavatele, nebo přes daňové přiznání). V praxi se zálohy odvádějí finančnímu úřadu souhrnně za všechny zaměstnance – proto se na straně zaměstnavatele řeší úhrn sražených záloh, tedy sečtená částka všech záloh, které v daném období srazil.
Srážková daň naopak funguje tak, že plátce daň strhne rovnou při výplatě a často tím bývá zdanění vyřízené. Typicky se uplatní u menších příjmů (např. dohody bez podepsaného prohlášení poplatníka a při splnění limitů) nebo u vybraných kapitálových příjmů, kde daň automaticky srazí banka či firma. Důležité je, že některé příjmy zdaněné srážkou lze dobrovolně zahrnout do daňového přiznání – a pokud díky slevám a celkově nižším příjmům vyjde roční daň nižší, může vám vzniknout přeplatek a finanční úřad část sražené daně vrátí.
Nemusíte. Srážková daň často znamená konečnou daň už při výplatě. Daňové přiznání ale můžete podat dobrovolně, když se vám to vyplatí.
Ve stejném období ho uplatňujete jen u jednoho zaměstnavatele (tam čerpáte měsíční slevy).
U zaměstnance zálohy počítá a odvádí zaměstnavatel z každé mzdy. U OSVČ zálohy (pokud vzniknou) platíte vy sami finančnímu úřadu podle poslední známé daňové povinnosti.
Platí nejen pro dohody. Srážková daň se uplatňuje i u některých kapitálových a jiných zákonem vyjmenovaných příjmů (např. vybrané úroky, podíly na zisku apod.), kde ji plátce strhne automaticky při výplatě.
Nejste si jistí, jak správně postupovat v oblasti daní, abyste nešlápli vedle? Pomůžeme vám zorientovat nejen v zákoně, ať už jde o řešení konkrétní daňové situace, přípravu na kontrolu ze strany finančního úřadu či obranu před soudem.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 10 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Osobně i online. Stačí si vybrat vhodnou službu, nebo zvolit nezávislou konzultaci když si nejste jistí.
