Notář, nebo advokát? Většinu věcí zvládnete lépe s advokátem

Co dělá notář

Otázka co dělá notář, se dá shrnout jednoduše: notář je právník, který je státem pověřený k sepisování a osvědčování některých úkonů tak, aby měly vyšší míru právní jistoty. Typicky se setkáte s tím, že notář sepíše notářský zápis (například o rozhodnutí valné hromady, o založení společnosti nebo o právním jednání, u kterého je vyžadována zvláštní forma), provede ověření podpisu nebo vidimaci listiny, případně přijme peníze či listiny do notářské úschovy. V dědických věcech notář často funguje jako pomyslná prodloužená ruka soudu: Komunikuje s dědici, zjišťuje majetek a dluhy, vede jednání a připravuje podklady pro rozhodnutí soudu.

Důležité je ale pochopit, že notář není váš zástupce. Jeho úloha je nestranná a formální. Má zajistit, aby byl úkon udělán správně a měl požadované náležitosti, nikoliv vyjednávat výhodnější podmínky pro jednu stranu, upozorňovat na všechny budoucí scénáře nebo vymýšlet, jak minimalizovat rizika a spory. To je přesně prostor, kde má advokát přirozenou výhodu. Advokát je placený za to, že chrání vaše zájmy a v běžných životních situacích, jako jsou smlouvy, převody majetku, rodinné vztahy nebo podnikání, je často důležitější udělat správné právní rozhodnutí než jen splnit formální požadavky zákona.

Prakticky: notář vám obvykle sepíše dokument, který odpovídá tomu, co jste si řekli. Advokát s vámi navíc probere, co jste si možná ještě neřekli – například co se stane, když se vztahy zhorší, když se objeví dluhy, když se někdo rozvede, když se dítě zadluží, když se v budoucnu bude řešit exekuce, insolvence, předkupní právo nebo neopomenutelný dědic. A právě tahle „práce dopředu“ často ušetří desítky tisíc i roky nervů.

Kdy je notář povinný

V českém právu existují situace, kdy se notáři jednoduše nevyhnete, protože zákon vyžaduje zvláštní formu nebo proces, v němž notář plní veřejnou roli. Typickým příkladem je dědické řízení, kde je notář často ustanoven soudem jako soudní komisař. Dědění je navíc oblast, kde se velmi snadno chybuje: lidé podceňují dluhy zůstavitele, přehlédnou společné jmění manželů, nevědí o dřívějších darováních nebo si myslí, že závěť všechno vyřeší. Notář zde hlídá postup a formální správnost, ale pokud mezi dědici vznikne konflikt nebo potřebujete prosadit konkrétní řešení (například dohodu, vypořádání, ochranu slabší strany), často je vhodné mít po boku advokáta.

Další oblastí jsou notářské zápisy – někdy je notářský zápis přímo povinný, jindy je „jen“ velmi užitečný, protože má vysokou důkazní sílu. Zvlášť cenná je varianta notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, kdy se dokument může v budoucnu stát podkladem pro rychlé vymáhání, pokud druhá strana nesplní, co slíbila.

A teď to podstatné: V obrovském množství běžných situací notář povinný není. Kupní smlouvy, darovací smlouvy, nájem, smlouvy mezi společníky, dohody mezi partnery, vypořádání majetku, reklamace vad, sousedské spory nebo vymáhání dluhů – to jsou věci, které jsou z právního hlediska často stejně dobře (nebo lépe) řešitelné s advokátem. V takových případech obvykle nechcete někoho, kdo to sepíše, ale někoho, kdo to vymyslí tak, aby vás to chránilo.

Advokát versus notář

Kdykoliv je volba na vás, dává ve většině reálných situací větší smysl jít za advokátem. Ne proto, že by notář byl špatný, ale protože má úplně jinou roli. Notář má být nestranný a držet proces a formu. Advokát má být váš partner a štít – pomáhá vám prosadit zájem, minimalizovat riziko a připravit plán B, když se věci nevyvinou ideálně.

V praxi se to ukazuje na jednoduchých příkladech. Představte si, že chcete převést nemovitost v rodině. Notář může sepsat darovací smlouvu a vše formálně proběhne. Jenže advokát se zeptá: potřebujete tam věcné břemeno dožití? Máte jistotu, že obdarovaný nebude nemovitost bez vašeho vědomí prodat? Co když se obdarovaný rozvede a nemovitost se dostane do majetkového vypořádání? Co když obdarovaný podniká a hrozí mu exekuce? Advokát navrhne řešení na míru: může doporučit kombinaci darování a zajištění, nastavení podmínek, časování kroků, případně zvolit úplně jiný typ převodu.

Podobně je to u podnikání. Notář vám sepíše notářský zápis pro založení s.r.o. nebo pro určité korporátní změny. Advokát ale typicky řeší i to, co bude „po založení“ – vztahy společníků, nastavení rozhodování, ochranu menšiny, pravidla pro odchod společníka, konkurenční doložky, nastavení odměn jednatelů, odpovědnost a sankce. A to jsou přesně témata, kvůli kterým později vznikají spory a firmy se rozpadají.

Výhoda Dostupného advokáta je v tom, že poskytujeme právní služby flexibilně. Můžete vše řešit online, poslat podklady e-mailem, mít rychlou revizi dokumentu a konzultaci v řádu hodin.

Vzdělání a zkoušky notáře a advokáta

Rozdíl mezi notářem a advokátem nezačíná až u razítka, ale už u profesní dráhy. Obě profese vycházejí z magisterského právnického vzdělání, tím ale podobnost z velké části končí. Advokát je typicky připravován k tomu, aby zastupoval klienty v jejich věcech – tedy aby argumentoval, vyjednával, psal procesní podání, vedl spory a hledal pro klienta nejlepší řešení. Po škole se advokát obvykle stává advokátním koncipientem, získává praxi v advokátní kanceláři a připravuje se na advokátní zkoušku, která prověřuje schopnost aplikovat právo v různých situacích, pracovat s procesními předpisy, vytvářet právní strategii a nést odpovědnost za právní služby.

Notář je naopak připravován na roli osoby vykonávající veřejnou moc a na sepisování notářských zápisů a osvědčování. Notářská praxe má jinou dynamiku: je více zaměřená na formu, na zvládnutí specifických notářských úkonů a na práci s úředními evidencemi. Pro klienta to znamená, že notář je výborný v situacích, kde je potřeba přesný formální postup a vysoká důkazní síla dokumentu. Jakmile se ale situace začne „lámat“ směrem ke konfliktu, vyjednávání nebo k potřebě vybrat nejvýhodnější variantu, dostává se do popředí advokát.

Důležitý je i rozdíl v tom, jak jsou profese nastavené z hlediska dostupnosti. Notářů je omezený počet a notářský úřad se obsazuje až tehdy, když se uvolní místo, zatímco advokátů je na trhu více a konkurence tlačí na komfort klienta, rychlost reakce a kvalitu služby. Pokud tedy potřebujete rychle řešit problém, upravit smlouvu, posoudit rizika nebo jednat s protistranou, je advokát obvykle praktičtější a dostupnější volba.

Jak se stát notářem

Pokud vás zajímá, jak se stát notářem, připravte se na to, že jde o jednu z nejdelších a nejvíce „regulovaných“ právnických cest v ČR. Základem je samozřejmě magisterské právnické vzdělání. Poté následuje notářská praxe – typicky jako notářský koncipient v notářské kanceláři. Praxe je dlouhodobá a zaměřená na notářskou agendu: ověřování, sepis notářských zápisů, úschovy, práce s evidencemi a procesní postupy tam, kde notář vykonává činnost jako soudní komisař.

Po určité době praxe se koncipient hlásí k notářské zkoušce. Ta má obvykle písemnou i ústní část a prověřuje znalost hmotného i procesního práva ve vazbě na notářské úkony, schopnost sepsat správný notářský zápis a orientaci v souvisejících předpisech. Po úspěšném složení zkoušky se z koncipienta stává notářský kandidát. Tím ale cesta nekončí, protože k samotnému výkonu notářské profese je potřeba ještě obsazení konkrétního notářského úřadu. Notářských míst je omezený počet a úřady se obsazují soutěžně, typicky při uvolnění místa (například odchodem notáře). To znamená, že ani po zkoušce není jisté, jak rychle se kandidát reálně stane notářem.

Pro klienta to má zajímavý dopad: notář je profese s vysokou prestiží a stabilní poptávkou, ale zároveň s omezenou konkurencí a místní vázaností.

Seznam notářů: Kde notáře hledat

Když potřebujete notáře, typicky zadáte do vyhledávače „seznam notářů“ a chcete rychle najít kontakt ve vašem městě. Oficiální informace o notářích a notářské samosprávě poskytuje Notářská komora České republiky. Právě tam nebo na portálech, které čerpají z veřejných zdrojů, obvykle najdete vyhledávání podle lokality, případně údaje o úředních hodinách a kontaktech. Je dobré počítat s tím, že notářské úřady jsou vázané na svůj obvod a notář má určité povinnosti i omezení, která se mohou projevit v dostupnosti termínů.

Pro výběr notáře je důležité mít jasno, zda notáře potřebujete kvůli zákonné formě, nebo jen kvůli komfortu. Pokud jde jen o ověření podpisu nebo jednoduchý notářský úkon, obvykle řešíte hlavně rychlost a dostupnost. Pokud jde o notářský zápis s vyšší právní váhou, je dobré předem vědět, co přesně chcete a proč, protože notář je nestranný a nebude automaticky navrhovat kroky, které jsou výhodné jen pro jednu stranu.

A tady přichází praktická rada, která vám často ušetří peníze: než se objednáte k notáři, nechte si dokument nebo záměr zkontrolovat advokátem. Advokát vám může říct, jaké varianty máte, jaké jsou typické chyby a co si ohlídat. K notáři pak přijdete připravení, s jasným zadáním a bez slepých míst. Výsledkem je dokument, který má nejen správnou formu, ale i obsah, který vás skutečně chrání.

Kdy si vystačíte s advokátem a proč je to většinou nejlepší volba

V běžném životě je advokát nejpraktičtější volbou ve všech situacích, kde zákon nepředepisuje notáře. A takových situací je většina. Typicky jde o smlouvy a dohody všeho druhu – nájemní, kupní, darovací, smlouvy o půjčce, dohody mezi partnery, vypořádání majetku, dohody o vypořádání společného jmění, dohody mezi společníky nebo smlouvy s dodavateli a klienty. Zásadní rozdíl je, že advokát vám dokument nepřipraví „jen aby byl“, ale aby byl výhodný a bezpečný pro vás.

Jak to funguje v praxi: Člověk podepisuje kupní smlouvu na nemovitost a má pocit, že to přece řeší realitka. Realitní smlouvy však často chrání hlavně obchodní proces, ne kupujícího. Advokát zkontroluje, jak je nastavená úschova kupní ceny, kdy přesně dochází k předání, jak jsou ošetřené vady, sankce, odstoupení, co když se zápis v katastru protáhne, co když vyjde najevo věcné břemeno nebo exekuce. To je rozdíl mezi dokumentem, který vypadá „standardně“, a dokumentem, který vás chrání v krizovém scénáři.

Advokát je také klíčový ve chvíli, kdy očekáváte nebo už řešíte konflikt. Notář není sporový profesionál a není tu od toho, aby za vás jednal s protistranou. Advokát naopak umí vyjednávat, psát předžalobní výzvy, navrhovat kompromisy, a když je potřeba, zastoupí vás u soudu. A i když ke sporu nikdy nedojde, dobře nastavená smlouva je nejlepší prevence. Proto platí jednoduché doporučení: Notáře využijte tam, kde to musí být notářem. Všude jinde si vezměte advokáta – vyjde to často levněji než řešení následků.

Shrnutí

Notář je právník s veřejnou pravomocí, který zajišťuje formální správnost a právní jistotu u vybraných úkonů, typicky v dědickém řízení, při sepisu notářských zápisů nebo ověřování listin, přičemž jeho role je vždy nestranná a omezená na zákonem daný postup. Advokát naopak vystupuje výhradně na straně klienta, chrání jeho zájmy, upozorňuje na rizika a navrhuje řešení, která myslí i na budoucí scénáře, jako jsou spory, dluhy, rozvody nebo podnikatelská rizika. Zatímco notář je povinný jen v omezeném okruhu případů, v naprosté většině běžných životních situací – při uzavírání smluv, převodech majetku, řešení rodinných vztahů, podnikání nebo při prevenci sporů – je výhodnější obrátit se na advokáta, který nastaví obsah dokumentů tak, aby klienta skutečně chránily, nejen formálně obstály. Rozdíl mezi notářem a advokátem se promítá už do jejich profesní přípravy: advokát je veden k zastupování, vyjednávání a řešení sporů, zatímco notář je připravován na roli veřejného činitele se zaměřením na formu a osvědčování. I cesta k notářské profesi je dlouhá a silně regulovaná, s omezeným počtem míst, což se odráží i v dostupnosti služeb. Praktická rada proto zní jasně: notáře využijte tam, kde to zákon vyžaduje nebo kde má jeho forma skutečný význam, ale všude jinde se vyplatí zvolit advokáta, který vám pomůže předejít problémům a ušetřit čas, peníze i starosti.