Odpovědnost zaměstnance za škodu: Kolik maximálně zaplatíte?

Jak je to se škodou způsobenou úmyslně či po zahnání žízně chmelovým nápojem během pracovní doby? Může se předem zaměstnanec dohodnout na náhradě škody zaměstnavateli? A v jakém případě hradí odškodné zaměstnanci zaměstnanec?

Zákoník práce v souvislosti s odpovědností zaměstnance za škodu vždy hovoří o zaměstnanci a zaměstnavateli. Nenechte se tím ale zmást, jelikož za zaměstnance je považována i fyzická osoba, která uzavře se zaměstnavatelem dohodu o provedení práce. Proto ani v tomto případě není vyloučena náhrada škody zaměstnavateli.

Jak bylo uvedeno výše, zaměstnanec odpovídá za náhradu škody zaměstnavateli pouze omezeně. Vždy musí jít o škodu způsobenou zaviněně a v souvislosti s pracovními úkony.

Např. pokud zaměstnanec na stavbě svým vlastním nedopatřením překopne důležitý optický kabel, jeho zaměstnavatel musí poškozenému uhradit plnou škodu, případně i ušlý zisk. Po zaměstnanci však může vymáhat maximálně 4,5 násobek jeho průměrné měsíční mzdy, ať je škoda jakkoli vysoká.

Způsobil-li škodu také zaměstnavatel, hradí zaměstnanec jen poměrnou část škody podle míry svého zavinění. Odpovídá-li za škodu více zaměstnanců, hradí každý z nich poměrnou část škody podle míry svého zavinění.

Další výjimky jsou dány dohodami upravujícími tzv. hmotnou odpovědnost resp. odpovědnost za svěřené předměty. O těch pojednáváme níže.

Jak se však vypočte výše náhrady škody zaměstnavateli, kterou může zaměstnavatel požadovat? Škodu v režimu zákoníku práce představuje skutečné zmenšení majetku zaměstnavatele, kterému byla škoda způsobena.

Je tak například možné, aby zaměstnavatel nárokoval po zaměstnanci náklady na opravu poškozeného stroje nebo zařízení, ale to pouze v případě, že takové náklady by zaměstnavateli – nebýt škodné události – nevznikly. Například pokud pravidelně dochází údržbář na opravu daného stroje, pak zaměstnavatel po zaměstnanci náklad na tohoto údržbáře vyžadovat nemůže.

S odpovědností zaměstnance za škodu to však není vždy tak jednoduché a jsou jisté výjimky. Například omezení čtyřapůlnásobkem neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po užití jiných návykových látek (např. marihuany). Zaměstnavatel to však musí prokázat. To lze učinit třeba i předvoláním svědků tzv. z mokré čtvrti, když se zaměstnanec večer po šichtě před kolegy přizná, že kabel přesekl schválně, aby zaměstnavateli „zavařil“. V tom případě je pak odpovědnost zaměstnance za škodu v plné výši.

Naopak zaměstnanec neodpovídá za škodu, kterou způsobil při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozícího životu nebo zdraví, jestliže tento stav sám úmyslně nevyvolal a počínal si přitom způsobem přiměřeným okolnostem. Zde však také doporučujeme zvýšenou opatrnost. Zaměstnanec má totiž povinnost majetek zaměstnavatele chránit. Pokud by tedy např. zaměstnanec spěchající domů viděl podivný kouř nad skladem řeziva a nic neudělal, nenahlásil, jen se o tom večer zmínil v hospodě, mohl by jej zaměstnavatel nepřímo vinit za škodu způsobenou požárem (zde je odpovědnost zaměstnance za škodu do tříapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku).

Škoda způsobená zaměstnanci

I zaměstnavatel odpovídá za škodu, která by mohla vzniknout zaměstnanci při plnění pracovních úkolů či nějakým jiným úmyslným jednáním. Stejně tak i odpovídá za škodu, která byla zaměstnanci způsobena jinými zaměstnanci, jednajícími jménem zaměstnavatele při porušení právních povinností. Výjimkou je škoda na dopravním prostředku, kterého zaměstnanec použil při plnění pracovních úkolů bez souhlasu zaměstnavatele. Totéž se týká nářadí, zařízení a předmětů zaměstnance potřebných pro výkon práce, použitých bez souhlasu zaměstnavatele.

Zaměstnavatel ale také odpovídá zaměstnanci za škodu na věcech, které se obvykle nosí do práce a které si zaměstnanec odložil při plnění pracovních úkolů. Právo na náhradu škody musí ale zaměstnanec uplatnit nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dozvěděl.

 

Zajímavý případ řešil před časem soud, šlo o krádež auta zaměstnankyně, která ho jako obvykle použila pro cestu do práce a zaparkovala v areálu zaměstnavatele. Klíče od automobilu spolu s ostatními osobními věcmi vložila do přidělené uzamykatelné šatní skříňky v šatně, která sloužila k převlékání. Ta byla vykradena. Soud dospěl k tomu, že z hlediska odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou na odložených věcech nelze za věc, která se obvykle nosí do zaměstnání, považovat osobní auto. Za osobní vůz, který zaměstnankyně umístila v objektu zaměstnavatele na nehlídaném parkovišti, odpovídá pouze do částky 10 000 Kč, ledaže škodu na tomto automobilu způsobil jeho jiný zaměstnanec.

Zaměstnavatel je povinen uhradit zaměstnanci skutečnou škodu. V případě odložených věcí, pokud si zaměstnanec nese do zaměstnání věci, které obvykle nenosí a zaměstnavatel je nepřevezme do zvláštní úschovy, odpovídá zaměstnavatel za škodu do částky 10 000,- Kč. To byl právě případ onoho osobního vozu. Pokud je zjištěno, že škodu na této věci způsobil jiný zaměstnanec nebo byla věc poškozena ve zvláštní úschově zaměstnavatele, i zde je zaměstnavatel povinen uhradit zaměstnanci škodu v plné výši. Nestačí zde však jen vrátný u vjezdu do areálu či kamery na pracovišti. To se za zvláštní úschovu nepočítá.

Pokud však zaměstnanec neohlásí zaměstnavateli vznik škody bez zbytečného odkladu do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dozvěděl, toto právo na náhradu škody zaniká.