Které polehčující okolnosti mohou snížit výši trestu?

Kapitoly článku

• Obecné zásady trestání
• Co jsou to polehčující okolnosti?
  • Polehčující okolnosti týkající se pachatele
  • Polehčující okolnosti týkající se trestného činu
  • Ostatní polehčující okolnosti
• Přitěžující okolnosti

Obecné zásady trestání

Při ukládání trestu pachateli se musí soudci řídit zásadami trestního práva. Zjednodušeně řečeno vycházejí z určitého rámce, který jim nabízí jednotlivá skutková podstata (například “kdo opakovaně závažným způsobem ruší jednání soudu, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta…”). K tomu ale musí zohlednit řadu dalších okolností. Ty se zčásti vztahují k osobě pachatele (např. zda jde o jeho první trestný čin, či se jedná o recidivistu, jaké jsou možnosti jeho nápravy a poměry, ve kterých žije, jaký je věk pachatele a jeho duševní stav atd.). Zčásti se vztahují také k trestnému činu (zda zde nejsou okolnosti vylučující protiprávnost činu, jaká je nebezpečnost činu pro společnost apod.). Část těchto okolností charakterizuje trestní zákon jako takzvané polehčující, případně přitěžující okolnosti.

Co jsou polehčující okolnosti?

Polehčující okolnosti je takové okolnosti, která umožňuje soudu uložit mírnější trest. Některé se vztahují přímo k osobě pachatele, jiné k okolnostem trestného činu. Trestní zákon ovšem udává pouze jejich demonstrativní výčet, to znamená, že soudce může přihlédnout i k jiným polehčujícím okolnostem. Je pak na zkušeném obhájci, aby si takových okolností povšiml a v rámci obhajoby je vyzdvihl, neboť mají klíčový vliv na výši trestu. Samozřejmě, že platí, že čím více takových okolností nastane, tím lépe pro pachatele.

Za polehčující okolnosti se z laického pohledu považují také jednání v krajní nouzi a nutné obraně. Pohled teorie trestního práva je ale jiný. Jedná se o výše zmíněné okolnosti vylučující protiprávnost a nelze je tedy s polehčujícími okolnostmi zaměňovat. V takovém případě totiž vlastně k trestnému činu nedošlo a nelze tedy o polehčujících okolnostech vůbec uvažovat.

Naopak může nastat situace, kdy je jistá okolnost přímo zákonným znakem trestného činu. Ani pak k ní nelze jako k okolnosti polehčující přihlédnout. Také když dojde “pouze” k pokusu o trestný čin, nejedná se o polehčující okolnost a takový skutek je trestný podle stejné trestní sazby stanovené na dokonaný trestní čin.

Příkladem může být situace, kdy chce muž zavraždit svého obchodního partnera a vezme si pro tento účel střelnou zbraň. Střela trefí oběť do břicha, ale nemíří na životně důležité orgány a oběť přežije. Přesto se tento pokus o vraždu hodnotí stejným způsobem jako vražda dokonaná.

Jiným případem je ovšem pokus o trestný čin, kdy se pachatel “rozmyslel” a dobrovolně upustil od jeho dokonání. Například se se střelnou zbraní vypraví za partnerem s úmyslem jej zabít, ale nakonec zbraň nechá v aktovce a svého nápadu lituje. V takovém případě čin trestný není.

Polehčující okolnosti týkající se pachatele:

Jako polehčující okolnosti okolnosti můžeme chápat, pokud pachatel:

• Spáchal trestný čin poprvé a pod vlivem okolností na něm nezávislých – jako vliv okolností na pachateli nezávislých se často hodnotí vyprovokování obětí. To samozřejmě nemůže vyloučit protiprávnost, ale polehčující okolností to je.
• Spáchal trestný čin ve věku blízkém věku mladistvých – mladistvým se chápe osoba mezi 15. a 18. rokem života. Ještě krátce poté (tj. ve věku asi 19 – 20 let) lze ale v případě spáchání trestného činu z věku “těžit”.
• Přičinil se o odstranění škodlivých následků trestného činu nebo dobrovolně nahradil způsobenou škodu – zde jde především o dobrovolné jednání, kdy pachatel uhradí vzniklou škodu. To, že je na něm vymožená škoda vymožena v rámci trestního či jiného řízení, polehčující okolností nepochybně není.
• Vedl před spácháním trestného činu řádný život – tím není míněno pouze to, že pachatel nebyl dosud trestán, to je ostatně bráno jako jiná polehčující okolnost. Zde má zákon na mysli spíše to, že se pachatel choval řádně, nenarušoval občanské soužití a obecně dodržoval právní řád. Lidově řečeno: “nebyly s ním problémy”.

Polehčující okolnosti týkající se trestného činu:

Další skupina polehčujících okolností se zaměřuje na samotný trestný čin. Řadíme sem situace, kdy pachatel:

• Spáchal trestný čin odvraceje útok nebo jiné nebezpečí, aniž byly zcela splněny podmínky nutné obrany nebo krajní nouze, anebo překročil meze přípustného rizika nebo meze jiné okolnosti vylučující protiprávnost. Jak bylo výše uvedeno, krajní nouze a nutná obrana jsou okolnosti vylučující protiprávnost. Může ale nastat situace, kdy se například oběť brání útoku pachatele, což je zcela v pořádku, nicméně v nějakou chvíli útok skončí a oběť ještě pokračuje v napadání pachatele z pouhé msty. Pak jsou tedy překročeny meze nutné obrany a jednání oběti může být v danou chvíli charakterizováno jako trestný čin (rovněž v závislosti na následku), nicméně stále se bude přihlížet k tomu, že jednání započalo jako nutná obrana.
• Trestným činem způsobil nižší škodu nebo jiný menší škodlivý následek – zákon tuto škodu nijak nevyčísluje, ale obecně budeme hovořit o dolní hranici toho, co jako škodu pro daný čin lze chápat.
• Spáchal trestný čin pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezpůsobil – může se jednat například o vážnou nemoc, rozvod či alkoholismus některého z členů rodiny. Je ovšem třeba prokázat, že tyto okolnosti měly na pachatele vliv, jejich samotná existence nestačí.
• Spáchal trestný čin pod tlakem závislosti nebo podřízenosti – závislostí se myslí spíše vztahy rodinné či vztah student-učitel. Jako podřízenost se pak chápou například vztahy pracovní (např. armáda, policie apod.). Není přitom nezbytně nutné, aby pokyn k trestnému činu vzešel od nadřízeného.
• Spáchal trestný čin v právním omylu, kterého se bylo možno vyvarovat – zde je důležitý právě dovětek o možném vyvarování se. Pokud jsem například mohl a měl nastudovat určitý postup, jak zacházet s nějakým přístrojem, ale neučinil jsem to a manipulací, kterou jsem považoval za správnou, jsem způsobil někomu škodu, lze to chápat jako omyl, jehož jsem se mohl vyvarovat. Pakliže by se jednalo o omyl, kterého se nedalo vyvarovat, čin by nebyl trestný.
• Spáchal trestný čin v silném rozrušení, ze soucitu nebo z nedostatku životních zkušeností – typickým příkladem trestného činu ze soucitu může být usmrcení nevyléčitelně nemocné osoby, třeba i na její výslovné přání, tedy eutanazie.

Ostatní polehčující okolnosti:

Ostatní polehčující okolnosti hovoří o větší či menší míře spolupráce pachatele s policií či jinými úřady. Hovoří o tom, že pachatel:

• Svůj trestný čin sám oznámil úřadům – tím je míněno současně i doznání pachatele, že čin spáchal. Pouhé zavolání na linku 158 s oznámení, že se “v parku stala vražda” pod tuto polehčující okolnost nespadá.
• Napomáhal při objasňování své trestné činnosti nebo významně přispěl k objasnění trestného činu spáchaného jiným – spolupráce s policií při odhalování trestné činnosti se do značné míry také posuzuje dle toho, jaké jsou v dané situaci možnosti policie danou věc odhalit. Pokud policie tápe ve vyšetřování určitého trestného činu a někdo jim poskytne jasné vodítko pro to, aby věc objasnili, pak se o polehčující okolnost může jednat. Naopak situace, kdy pachatel oznámí policii, že měl při vloupání komplice, když tuto informaci zjistí záhy policista z videozáznam (a to včetně detailní podoby druhého pachatele, ve kterém rozpozná bratra obviněného), bezpochyby ničemu nepomůže.
• Přispěl k objasňování trestné činnosti spáchané členy organizované skupiny – jedná se o obdobu výše uvedené okolnosti s rozdílem, že zde jde o případ organizovaného zločinu, což může společnosti přinést výrazně větší prospěch.

Přitěžující okolnosti

Na přitěžující okolnosti pochopitelně obhájce pachatele nepoukazuje, ale je dobré vědět, že existují a mohou naopak ovlivnit výši trestu směrem k horní hranici trestní sazby.

Typickými přitěžujícími okolnostmi jsou:

• Spáchání trestného činu s rozmyslem či po předchozím uvážení (jistě vnímáme rozdíl, když se někdo v afektu, po hádce popere se svým kamarádem a způsobí mu tím třeba i nemalá zranění a když se někdo připraví, že půjde kamaráda zbít, domluví se na to se známým a vybaví se předem zbraní).
• Spáchání trestného činu ze ziskuchtivosti, z pomsty, z národnostní, rasové etnické, náboženské, třídní či jiné podobné nenávisti – v takovém případě musí být tyto pohnutky výrazné. Samotná skutečnost, že jsou pachatel a oběť jiného etnika či vyznání přitěžující není.
• Spáchání trestného činu s využitím něčí nouze, tísně, bezbrannosti, závislosti či podřízenosti – v takovém stavu je omezeno rozhodování oběti.
• Spáchání trestného činu surovým nebo trýznivým způsobem, zákeřně či se lstí – surovost se přitom vztahuje spíše k jednání pachatele, zatímco trýznivý způsob zohledňuje prožívání oběti. Nevylučují se samozřejmě obě možnosti současně.