Vedlejší pracovní poměr: Vše, co o něm potřebujete vědět

Rychlý přehled

Vedlejší pracovní poměr znamená, že vedle hlavního zaměstnání vykonáváte další práci – typicky na pracovní smlouvu, DPP nebo DPČ. Obecně k tomu nepotřebujete souhlas zaměstnavatele, pokud nejde o činnost shodnou s předmětem jeho podnikání. V takovém případě je podle zákoníku práce nutný jeho předchozí písemný souhlas. U DPP si hlídejte limit 300 hodin ročně u jednoho zaměstnavatele, u DPČ rozsah práce v průměru nejvýše poloviny stanovené týdenní pracovní doby. Důležité jsou také odvody, daňové prohlášení, dovolená u dohod a pravidla ukončení.

Nejste si jistí, zda můžete druhou práci přijmout bez souhlasu zaměstnavatele, nebo potřebujete nastavit DPP či DPČ správně? Nechte si zkontrolovat pracovní smlouvu nebo dohodu od advokáta dřív, než ji podepíšete.

Vedlejší pracovní poměr se stal pro spoustu lidí populárním způsobem, jak si zvýšit příjem, získat nové zkušenosti nebo se věnovat jiné profesní činnosti a vyhnout se tak nudě nebo vyhoření. Zároveň se jedná o výhodný typ pracovního úvazku pro zaměstnavatele, kteří potřebují pracovníky pouze na menší počet hodin nebo shání odborníky pro specifické projekty. Pojďme se tedy na vedlejší pracovní poměr podívat blíž.

Co je to vedlejší pracovní poměr?

Vedlejší pracovní poměr je pracovně-právní vztah, který zaměstnanec uzavře vedle svého hlavního pracovního poměru. Tento poměr většinou vykonává v menším rozsahu pracovních hodin, takže zaměstnanci umožňuje kombinovat více pracovních závazků. Z hlediska českého zákoníku práce je definován jako další pracovní závazek vedle hlavního zaměstnání.

Jak to vypadá v praxi? Jana je účetní na plný úvazek v nadnárodní korporaci. Kromě toho má ale ještě dohodu o pracovní činnosti s menším podnikem, kde zpracovává zaměstnancům daňová přiznání. Tento vedlejší pracovní poměr jí umožňuje využít své účetní dovednosti a přivydělat si, aniž by se vzdala svého hlavního místa.

Jaké druhy vedlejších pracovních poměrů existují?

Vedlejší pracovní poměr může být uzavřený prostřednictvím dvěma hlavními typy smluv. Prvním typem je dohoda o pracovní činnosti (DPČ). Při DPČ smí zaměstnanec vykonávat práci maximálně 20 hodin týdně, což odpovídá zhruba polovičnímu úvazku. Tyto hodiny může zaměstnanec odpracovat volně rozložené po celou dobu trvání DPČ nebo maximálně v době 52 týdnů. Takže jeden týden může pracovat 40 hodin a další vůbec. DPČ je určena pro dlouhodobější činnost a zaměstnavatel musí za zaměstnance v tomto případě odvádět sociální a zdravotní pojištění.

Druhým typem je dohoda o provedení práce (DPP). Ta má stanovený limit 300 hodin ročně u jednoho zaměstnavatele. Pokud měsíční příjem nepřesáhne 10 000 Kč, nemusí zaměstnanec v tomto případě vedlejšího pracovního poměru odvádět sociální a zdravotní pojištění.

Jak to vypadá v praxi? Josef pracuje jako programátor na hlavní pracovní poměr ve společnosti zabývající se vývojem webových aplikací. Kromě toho má na DPP dohodu s neziskovou organizací, pro kterou spravuje jejich web. Tato forma dohody je pro něj výhodná, protože rozsah jeho činnosti u neziskové organizace není vysoký a splňuje limit 300 hodin ročně.

Vedlejší pracovní poměr, DPP nebo DPČ: rychlé srovnání

Má vedlejší pracovní poměr nějaká omezení a podmínky?

Některé pracovní pozice mohou být z právního hlediska ve vztahu k vedlejšímu pracovnímu poměru omezené. Zaměstnavatel může například požadovat, aby zaměstnanec nevykonával vedlejší pracovní poměr v konkurenční oblasti. K tomu dochází samozřejmě zejména proto, aby zaměstnanec tímto neohrozil zájmy svého hlavního zaměstnavatele.

Jak to vypadá v praxi? Kateřina je softwarová inženýrka, která pracuje na vývoji interního firemního systému pro velkou technologickou společnost. Její zaměstnavatel jí zakázal vykonávat vedlejší pracovní poměr v konkurenční společnosti, která se zabývá podobným softwarem, aby zabránil úniku citlivých informací a know-how ze své firmy.

Z praxe advokáta: kdy druhá práce způsobí problém

V praxi se často setkáváme s tím, že zaměstnanec považuje vedlejší práci za „soukromou věc“, kterou zaměstnavateli nemusí oznamovat. To je pravda jen částečně. Pokud jde o práci ve stejném nebo konkurenčním oboru, může být rozhodující předmět činnosti zaměstnavatele, skutečná náplň práce i to, zda zaměstnanec využívá kontakty nebo know-how z hlavního zaměstnání.

Řešili jsme například případ zaměstnance z obchodního oddělení, který si vedle hlavního pracovního poměru přivydělával konzultacemi pro firmu působící na stejném trhu. Zaměstnanec tvrdil, že nešlo o přímou konkurenci, protože měl jinou pracovní pozici. Problém ale nebyl v názvu pozice, nýbrž v tom, že pracoval s podobným okruhem klientů a využíval zkušenosti získané u hlavního zaměstnavatele. Podobné situace je proto lepší řešit předem písemným souhlasem nebo právním posouzením, ne až ve chvíli, kdy hrozí výpověď nebo spor.

Pokud si nejste jistí, zda je vaše vedlejší činnost konkurenční, neposuzujte to jen podle názvu pozice. Rozhodující může být skutečný obsah práce, know-how, obchodní kontakty i předmět podnikání zaměstnavatele. V podobných případech doporučujeme nechat si smlouvu a plánovanou vedlejší činnost předem právně posoudit.

Checklist před podpisem vedlejší práce

Než podepíšete druhou smlouvu nebo dohodu, zkontrolujte si zejména:

• zda vaše hlavní pracovní smlouva neobsahuje omezení vedlejší činnosti,
• zda druhá práce není konkurenční vůči vašemu zaměstnavateli,
• zda nepotřebujete předchozí písemný souhlas zaměstnavatele,
• zda jde o jiný druh práce, pokud máte druhý úvazek u stejné firmy,
• zda smlouva správně řeší odměnu, pracovní dobu, ukončení a dovolenou,
• zda znáte aktuální limity pro odvody a daně.

Může mít zaměstnanec v jedné firmě dva úvazky?

Ano, zákon umožňuje mít vedlejší pracovní poměr u stejného zaměstnavatele, u nějž má daná osoba hlavní pracovní poměr. Musí se však jednat o jiný druh práce. Souběh pracovních poměrů tedy není z hlediska zákona zakázaný, ale zaměstnavatel může vyžadovat, aby vedlejší pracovní poměr zaměstnance neovlivňoval kvalitu jeho výkonu v hlavním zaměstnání.

Jak to vypadá v praxi? Lukáš pracuje v logistické firmě jako dispečer na hlavní pracovní poměr a současně jako skladník na DPČ ve stejném podniku. Protože se jedná o jiný druh práce a Lukáš své povinnosti zvládá, není to v rozporu s pravidly vedlejšího pracovního poměru ani požadavky jeho zaměstnavatele.

Zákoník práce navíc poskytuje zaměstnancům právní ochranu před diskriminací nebo znevýhodněním kvůli vedlejšímu pracovnímu poměru. Pokud máte podezření, že vás zaměstnavatel znevýhodňuje, můžete se obrátit na inspektorát práce nebo nás kontaktovat a společně můžeme případně podat stížnost k soudu.

Jak je to s daněmi a pojištěním u vedlejšího pracovního úvazku?

Mzdové podmínky ve vedlejším pracovním poměru jsou obdobné jako v hlavním pracovním poměru. Zaměstnanec odvádí z vedlejšího příjmu daně podle výše příjmu a formy smlouvy. Dohoda o pracovní činnosti podléhá zdanění a odvodům sociálního a zdravotního pojištění, pokud měsíční výdělek přesáhne 4 000 Kč. U dohody o provedení práce je to tak, že pokud je měsíční výdělek do 10 000 Kč, pojištění se neodvádí.

Jak to vypadá v praxi? Veronika pracuje na hlavní pracovní poměr jako učitelka ve školce a zároveň doučuje matematiku na DPP. Doučováním si vydělá 8 000 Kč měsíčně. Protože její příjem z vedlejšího pracovního poměru nepřesahuje 10 000 Kč, nemusí z něj odvádět sociální a zdravotní pojištění.

Zaměstnanci na dohodu mají také nárok na dovolenou. Pro vznik nároku je tedy nutné, aby zaměstnanec odpracoval minimálně čtyřnásobek své týdenní pracovní doby, která u dohod představuje 20 hodin týdně. Druhou podmínkou je pak to, že dohoda musí trvat minimálně 4 týdny.

Jakým způsobem lze ukončit vedlejší pracovní poměr?

Vedlejší pracovní poměr se dá ukončit několika způsoby. Tím prvním je výpověď, kterou může podat zaměstnanec i zaměstnavatel. Výpověď musí obsahovat definovanou výpovědní lhůtu. Ta bývá obvykle 15 dní.

Dalším způsobem, jak vedlejší pracovní poměr ukončit, je dohoda. V tomto případě se zaměstnanec a zaměstnavatel mohou dohodnout na okamžitém ukončení pracovního poměru.

Třetím způsobem je pak okamžité zrušení. Zaměstnavatel může vedlejší pracovní poměr okamžitě zrušit, avšak smí tak učinit pouze při závažném porušení pracovních povinností ze strany zaměstnance.

Praktické příklady z praxe

• Studenti: Často využívají DPP, která jim umožňuje vydělat si bez odvodů pojištění, pokud příjem nepřesáhne 10 000 Kč.
• Maminky na mateřské dovolené: Mohou využít DPČ, aby si přivydělaly bez nutnosti ztráty nároku na rodičovskou dovolenou.
• Specialisté: Například právníci mohou pracovat na hlavní pracovní poměr a na DPČ poskytovat konzultace pro neziskovou organizaci.

Vedlejší pracovní poměr může být jednoduchý, pokud je dobře nastavený. Největší problémy vznikají tam, kde zaměstnanec podepíše druhou smlouvu bez kontroly omezení v hlavním zaměstnání, nebo kde zaměstnavatel používá zastaralé vzory dohod. S obojím vám můžeme pomoci.

Shrnutí

Vedlejší pracovní poměr v roce 2026 můžete mít vedle hlavního zaměstnání zpravidla bez zvláštního povolení, pokud tím neporušujete zákoník práce, pracovní smlouvu ani oprávněné zájmy zaměstnavatele. Největší pozor si dejte na práci pro konkurenci, protože u výdělečné činnosti shodné s předmětem činnosti zaměstnavatele může být nutný jeho předchozí písemný souhlas. Vedlejší práce může mít podobu dalšího pracovního poměru, DPP nebo DPČ, přičemž každá varianta má jiné limity, pravidla ukončení, daňové dopady a odvody. U stejného zaměstnavatele je možné mít více pracovněprávních vztahů, ale zpravidla musí jít o jiný druh práce. Před podpisem druhé smlouvy se proto vyplatí zkontrolovat konkurenční omezení, aktuální limity pro odvody, pravidla dovolené a způsob ukončení spolupráce.