Dlouhodobý investiční produkt (DIP) má motivovat ke spoření na stáří

Co je DIP a proč vznikl

Od roku 2024 se v českém právním systému objevil nový pojem – dlouhodobý investiční produkt (DIP). Jde o státem podporovaný nástroj, jehož hlavním cílem je motivovat občany k dlouhodobému spoření a investování na důchod.

DIP umožňuje investovat do různých finančních nástrojů, přičemž hlavní výhodou je daňové zvýhodnění. Pokud někdo tímto způsobem investuje, tak si může část vložených prostředků odečíst od základu daně a tím snížit svoji daňovou povinnost. Podmínkou je však splnění striktních pravidel, zejména pokud jde o délku investice.

DIP je zakotven v zákoně o daních z příjmů a souvisejících předpisech. Produkt mohou nabízet pouze regulované subjekty, tedy banky, obchodníci s cennými papíry, investiční společnosti nebo pojišťovny, které splní zákonné podmínky.

Nad DIP dohlíží Česká národní banka, která má pravomoc kontrolovat poskytovatele. Klienti se mohou v případě sporu obracet na finančního arbitra. Poskytovatel DIP vždy musí mít srozumitelné smlouvy a jasně klientovi říct, jaké budou náklady a jaká rizika s produktem souvisejí.

Jaké produkty lze do DIP zahrnout

Dlouhodobý investiční produkt není jen jedním konkrétním účtem, ale spíše rámcem, do kterého si může investor vybrat z celé řady finančních nástrojů. Výhodou je, že každý si může nastavit složení portfolia podle své strategie, někdo bude preferovat konzervativní spoření, jiný dynamické investice.

Do DIP je možné zařadit zejména tyto produkty:

• Akcie a podílové fondy – umožňují dlouhodobý růst prostředků, investor se podílí na ziscích firem nebo vývoji burzovních indexů. Podílové fondy navíc poskytují širší diverzifikaci a profesionální správu.
• Dluhopisy – lze využít státní i podnikové, pokud splňují zákonné podmínky. Státní dluhopisy bývají považovány za bezpečnější, podnikové mohou nabídnout vyšší výnos, ale i vyšší riziko.
• Spořicí účty a termínované vklady – ty jsou vhodné pro konzervativní část portfolia. Zajišťují stabilitu a předvídatelnost, i když výnosy bývají nižší než u akcií.
• ETF (Exchange Traded Funds) obchodované na regulovaných trzích – toto je oblíbený moderní nástroj, který umožňuje jednoduše investovat do celých indexů, sektorů či komodit. Díky regulaci a široké diverzifikaci se považují za poměrně bezpečný investiční nástroj v rámci DIP.

Naopak zákon jasně stanovuje, že z DIP jsou vyloučeny rizikové či neregulované produkty. Patří sem například některé korporátní dluhopisy menších firem bez dostatečného dohledu nebo složité deriváty určené hlavně ke spekulaci. Tyto nástroje by totiž mohly ohrozit základní cíl DIP, kterým je dlouhodobé a stabilní investování na stáří.

Díky této kombinaci mohou lidé prostřednictvím DIP skládat vlastní investiční mix, takže část prostředků mít například bezpečně uloženou a část investovat do dynamičtějších nástrojů, které mají potenciál k vyššímu výnosu.

Jaké daňové výhody přináší DIP?

Největším lákadlem dlouhodobého investičního produktu jsou bezpochyby daňové úlevy, které stát nabízí jako motivaci k dlouhodobému spoření a investování. Tyto výhody však nejsou neomezené a jsou svázány jasnými pravidly.

Daňové odpočty z vkladů

Každý poplatník si může od základu daně z příjmů fyzických osob odečíst až 48 000 Kč ročně. Tento limit se ale vztahuje souhrnně na všechny daňově zvýhodněné produkty, tedy na dlouhodobý investiční produkt, doplňkové penzijní spoření, životní pojištění a pojištění dlouhodobé péče. To znamená, že pokud už čerpáte odpočet z penzijního spoření nebo životního pojištění, musíte si všechny příspěvky sečíst a vejdete se do celkového limitu.

Osvobození výnosů od daně

Další velkou výhodou je, že výnosy z investic v rámci DIP (například dividendy, úroky nebo zisky z prodeje cenných papírů) jsou za splnění zákonných podmínek osvobozeny od daně. Můžete tak dosáhnout vyššího čistého výnosu než při běžném investování mimo DIP.

Příspěvky zaměstnavatele

Zaměstnavatel má možnost přispívat zaměstnanci na DIP podobně jako na penzijní spoření. Tyto příspěvky jsou pro zaměstnance osvobozeny od daně z příjmů a zároveň z nich neplatí zdravotní ani sociální pojištění. Pro firmy se jedná o zajímavý zaměstnanecký benefit, který je daňově uznatelným nákladem.

Stát tyto výhody ale poskytuje pouze tehdy, pokud investor dodrží časový test:

• prostředky musí zůstat v DIP alespoň 10 let od prvního vkladu,
• zároveň je lze vybrat až po dosažení 60 let věku.

Pokud byste tyto podmínky nedodrželi a peníze vybrali dříve, musel byste všechny daňové úlevy zpětně doplatit, včetně zdanění výnosů. Výjimky existují pouze v případě invalidity, úmrtí nebo převodu mezi poskytovateli DIP.

Jak to funguje v praxi:

Zaměstnanec s příjmem 40 000 Kč měsíčně vloží 3 000 Kč měsíčně do DIP. Za rok si tak od základu daně odečte 36 000 Kč, což mu sníží daň z příjmů o 5 400 Kč.

OSVČ si může spořit 4 000 Kč měsíčně. Při ročním odpočtu 48 000 Kč ušetří na dani 7 200 Kč.

Výhodu ale pocítí jen ten, kdo skutečně odvádí daň z příjmů. Pro nízkopříjmové skupiny tak nemusí být DIP atraktivní.

DIP má i svá rizika a nevýhody

Dlouhodobý investiční produkt může být zajímavým nástrojem pro spoření na stáří, ale rozhodně není bez rizik. Kdo do něj vstoupí, měl by si dobře uvědomit nejen výhody, ale i možná úskalí.

Legislativní nejistota

Pravidla pro DIP stanovuje zákon a jako každá právní norma může být v budoucnu změněna. Stát sice zavedl produkt s cílem podpořit dlouhodobé spoření, ale daňové úlevy se mohou kdykoliv upravit – buď jejich výše, nebo samotná možnost uplatnění. Stejně tak se mohou zpřísnit podmínky pro výběr nebo pro výběr investičních nástrojů. Coby investor tak musíte počítat s tím, že to, co dnes vypadá výhodně, nemusí nutně platit i za deset či dvacet let.

Investiční riziko

Na rozdíl od klasického spořicího účtu nejsou prostředky v DIP garantovány. Pokud se rozhodnete investovat například do akcií nebo podílových fondů, musíte počítat s výkyvy trhu. Hodnota investice může růst, ale i klesat, a to i dlouhodobě. V extrémním případě můžete část vložených prostředků ztratit. To je cena za možnost dosáhnout vyššího výnosu. DIP je proto vhodný zejména pro ty, kteří mají delší časový horizont a jsou ochotni akceptovat kolísání hodnoty portfolia.

Omezená likvidita prostředků

Jednou z hlavních nevýhod DIP je omezený přístup k penězům. Vklady musí zůstat v produktu minimálně 10 let a zároveň až do dosažení 60 let věku. To znamená, že finanční prostředky nejsou k dispozici v případě nenadálé potřeby – například při ztrátě zaměstnání, větší životní události nebo investiční příležitosti mimo DIP. Pokud byste chtěli peníze vybrat dříve, čeká vás zpětné zdanění všech výhod a často i další sankce či poplatky od poskytovatele. DIP tedy není vhodný jako rezerva pro neočekávané výdaje.

Poplatky a náklady

Každý poskytovatel DIP má vlastní sazebník poplatků. Ty mohou zahrnovat poplatky za vedení účtu, za nákup a prodej cenných papírů nebo za správu investičního fondu. U dlouhodobého investování mohou tyto náklady významně ovlivnit konečný výnos. Proto je důležité porovnat nabídky jednotlivých institucí a nenechat se zlákat jen na daňové výhody. I malý rozdíl v poplatcích může během desítek let představovat ztrátu v řádech desítek či stovek tisíc korun.

Shrnutí

Dlouhodobý investiční produkt (DIP) je nový státem podporovaný nástroj, který má motivovat občany k pravidelnému spoření a investování na stáří. Umožňuje vložit peníze do různých finančních nástrojů, od akcií a podílových fondů přes dluhopisy až po spořicí účty či ETF, přičemž hlavním benefitem jsou daňové výhody. Investor si může od základu daně odečíst až 48 000 Kč ročně (souhrnně s penzijním spořením a životním pojištěním), výnosy z investic jsou při splnění podmínek osvobozeny od daně a zaměstnavatel může přispívat formou daňově zvýhodněného benefitu. Aby se daňové úlevy zachovaly, je nutné prostředky ponechat v DIP alespoň 10 let a vybrat je až po dosažení 60 let věku. Produkt mohou nabízet pouze regulované instituce pod dohledem ČNB, přičemž klient musí být jasně informován o všech nákladech a rizicích. DIP však není bez nevýhod – nese investiční riziko kolísání hodnoty portfolia, omezenou likviditu kvůli dlouhé vázací době, možnost změn legislativy v budoucnu a také různé poplatky, které mohou významně ovlivnit konečný výnos.