Zachování lidské důstojnosti je jedním ze základních lidských práv. Přesto dochází v mnoha situacích k jejímu porušování. Ať už mluvíme o výchově dětí, pobytu ve vězení nebo třeba jednání se staršími lidmi. V tomto článku se podíváme na pojem lidská důstojnost podrobně a seznámíme se se situacemi, kdy může dojít k jejímu porušení.
Lidská důstojnost není oficiálně zakotveným pojmem a dá se na ni nahlížet z více pohledů. V západní filozofii je chápána zejména jako důsledek lidské racionality a svobody. V mezinárodním právu je lidská důstojnost uznána jako základní hodnota a východisko pro lidská práva.
Obecně by se dalo říct, že lidská důstojnost představuje hodnotu přisuzovanou každému člověku pouze na základě jeho lidské existence. Vyjadřuje nezcizitelnou, vrozenou a univerzální hodnotu jedince, která není podmíněna jeho schopnostmi, postavením či společenským uznáním.
Pojem lidská důstojnost má dlouhou historii. Původně se objevoval spíše v kontextu filozofie a náboženství, kde byl spojován s myšlenkou, že každý člověk má nějakou inherentní hodnotu a neporušitelnost. Ve středověku se pak pojem rozvinul v rámci křesťanské teologie, kde je důstojnost spojována s Božím obrazem v člověku.
Moderní koncept lidské důstojnosti se více ustálil v době osvícenství a v průběhu 18. a 19. století, kdy se začal více zavádět do právních textů a deklarací. Například americká Deklarace nezávislosti z roku 1776 stanovila, že lidé jsou stvořeni rovnými a mají nezadatelná práva, včetně práva na život, svobodu a hledání štěstí. Francouzská revoluce přinesla Deklaraci práv člověka a občana (1789), která také zdůrazňovala důstojnost a práva jednotlivce.
Po druhé světové válce se stal pojem lidské důstojnosti centrálním bodem v mezinárodním právu, zejména v Deklaraci lidských práv OSN (1948).
Došlo k narušení vaší důstojnosti nebo jiných základních lidských práv? Popište nám vaši zkušenost a do 24 hodin budete mít jasno.
Lidskou důstojnost upravuje řada mezinárodních a evropských smluv, ale nalezneme ji i v našich zákonech:
Úpravu lidské důstojnosti nalezneme ale také například v občanském zákoníku, který říká, že soukromé právo spočívá na zásadách toho, že „každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí.“ Lidskou důstojnost pak specificky chrání také trestní zákoník, zákoník práce nebo antidiskriminační zákon.
K porušení lidské důstojnosti může dojít v mnoha případech. Ohroženou skupinu představují zejména lidé, kteří jsou nějakým způsobem omezeni, což způsobuje, že jsou hranice jejich důstojnosti méně jasné než u ostatních. Patří sem zejména staří, nemocní a postižení lidé, děti a rovněž osoby omezené na osobní svobodě.
Nyní se pojďme na jednotlivé případy podívat podrobněji:
Společnost často vnímá stáří jako období úpadku, nemohoucnosti a závislosti, což vede k tomu, že se starší lidé stávají „neviditelnými“. S věkem navíc přichází ztráta soběstačnosti (např. problémy s pohybem, zrakem, sluchem, pamětí) což vede k tomu, že se staří lidé často neobejdou bez asistence druhé osoby.
Tato asistence přitom může mnohdy vést k porušení důstojnosti, a to i neúmyslně. Pečovatelé či rodinní příslušníci mohou totiž z „dobrých úmyslů“ převzít kontrolu nad životem seniora, aniž by respektovali jeho přání a ten se nemůže efektivně bránit.
S problematickým jednáním je pak zejména možné se setkat v domovech seniorů, kde může vést nedostatek personálu a přetížení pracovníků k dehumanizujícímu zacházení. Senioři zde mohou trpět např. nedostatečným soukromím (např. neohlášené vstupy personálu do pokoje bez zaklepání) a nemohou se plně rozhodovat o tom, co budou dělat (např. pevně daný čas vstávání, stravování, spánku). Problematické je také oslovování seniorů zdrobnělinami nebo infantilním tónem („babičko“, „dědečku“, „pojďte, zlatíčko“).
Blíží se váš důchodový věk? Přečtěte si, jak podat žádost o starobní důchod.
Nemocní lidé bývají zbavováni důstojnosti z důvodů souvisejících s jejich zranitelností, závislostí na druhých a systémovými nedostatky ve zdravotnictví.
V první řadě není zrovna neobvyklé, že lékaři a další zdravotnický personál jednají s pacienty neosobně, mechanicky a nevěnují dostatek času vysvětlení diagnózy a léčebných postupů. Pacienti se často dozvídají závažné diagnózy neempatickým způsobem nebo nejsou dostatečně informováni o možnostech léčby. Vina přitom často neleží na lékařích, ale v tom, že jsou pracovně přetíženi a jednoduše nemají čas.
Dalším problémem je, že jsou pacienti často vystavováni situacím, kdy jsou vyšetřováni před zraky ostatních pacientů nebo v nedostatečném soukromí. Také se stává, že se o pacientově zdravotním stavu hovoří veřejně, což pro něj může být ponižující.
Postižení lidé jsou často považováni za slabé, nesoběstačné nebo neschopné vést „normální“ život. Tito lidé jsou navíc často definováni primárně svým postižením. K porušení důstojnosti pak může docházet jak úmyslně (diskriminace, zneužívání), tak nevědomě (přehnaná péče, zbavení autonomie).
Tito lidé mohou být omezeni na svéprávnosti, aniž by to bylo nezbytně nutné. Často za ně rozhodují jiní lidé a nekonzultují s nimi jejich vlastní potřeby. Dochází k tabuizování jejich sexuálních potřeb a nebývá jim umožněno mít vztahy nebo zakládat rodinu.
V pečovatelských zařízeních nebo u asistenční péče (podobně jako u domů pro seniory) pak může docházet k necitlivému přístupu při hygienických úkonech (např. pomoc s koupáním bez ohledu na stud). I zde často chybí empatie a čas věnovat pacientovi takovou péči, jakou by potřeboval.
Co je to svéprávnost a jaké dopady má její omezení? To se dozvíte v dalším článku.
Děti jsou jednou z nejzranitelnějších skupin, protože jsou závislé na dospělých, kteří mají moc rozhodovat o jejich životech. Potřebují sice výchovu, ale zároveň si zaslouží i zachování důstojnosti, což v řadě rodin nefunguje.
K porušení jejich důstojnosti může docházet vědomě například ve formě fyzického a psychického násilí. Není výjimečné, že spousta lidí své děti bije či verbálně ponižuje a zesměšňuje.
K porušení důstojnosti ale může docházet i nevědomě – typickým příkladem je podceňování dětských názorů a porušování jejich soukromí např. tím, že rodiče neklepou před vstupem do pokoje nebo bez souhlasu zveřejňují jejich fotky na internetu.
Jaké jsou právní možnosti ochrany dětí před domácím násilím, kdo může zasáhnout a jak postupují orgány sociálně-právní ochrany? Odpovědi naleznete v našem článku.
Osoby, které jsou omezeny na osobní svobodě (vězni, osoby ve vazbě apod.), jsou obzvlášť zranitelné vůči porušování jejich důstojnosti. Důvodem je zejména jejich oslabené právní postavení, kontrola ze strany institucí a společenské předsudky.
Osoby omezené na svobodě jsou pod plnou kontrolou státu, což znamená, že nemohou snadno chránit svá práva. Personál věznic navíc někdy zneužívá svého postavení. Omezené možnosti komunikace s okolním světem pak mohou vést k tomu, že případné zneužívání zůstává skryté. Velká část veřejnosti navíc vnímá špatné podmínky ve vězení (či podobných ústavech) jako zasloužené a spravedlivé.
Trest odnětí svobody jsme dopodrobna rozebírali v našem dalším článku.
Jedním z nejviditelnějších důsledků porušení důstojnosti je psychická újma. Lidé, kteří jsou dlouhodobě vystaveni ponižování nebo necitlivému zacházení, často ztrácí sebevědomí a pocit vlastní hodnoty. To pak může vést k rozvoji psychických onemocnění, jako jsou úzkostné poruchy, deprese nebo posttraumatická stresová porucha.
Nerespektování důstojnosti má přímý dopad také na mezilidské vztahy a sociální klima ve společnosti. Lidé, kteří byli dlouhodobě ponižováni, ztrácí důvěru v ostatní a často se stahují do izolace. Ve větším měřítku vede nerespektování důstojnosti k prohlubování nerovností a vytváření sociálních skupin, které se cítí vyloučené ze společnosti. Ve společnosti, kde dochází k systematickému porušování důstojnosti, pak dokonce narůstá radikalizace a extremismus.
V některých méně závažných případech může k řešení postačit např. stížnost. V závažnějších případech, jako je šikana, diskriminace nebo nevhodné zacházení ze strany úřadů, se lze obrátit na veřejného ochránce práv (ombudsmana) nebo na soud.
V případě, že jde o trestný čin, je možné podat trestní oznámení. Pokud si nejste jistí, jak postupovat, doporučujeme konzultaci s advokátem, který vám pomůže s dalším řešením.
Více o tom, jak chránit vaše základní lidská práva se dozvíte v našem článku.
Lidská důstojnost byla historicky spojována s filozofií, náboženstvím a postupně se stala klíčovou hodnotou lidských práv, zakotvenou ve Všeobecné deklaraci lidských práv OSN, Listině základních práv EU i v českých právních normách.
Lidská důstojnost je základním právem každého člověka, vyjadřující jeho nezcizitelnou hodnotu bez ohledu na schopnosti či společenské postavení. Přesto bývá často porušována, zejména u seniorů, nemocných, postižených, dětí a osob zbavených osobní svobody. Problémy zahrnují například neosobní zacházení, omezování autonomie, narušování soukromí či diskriminaci.
Vyřešte libovolný právní problém s týmem Dostupného advokáta! Do 24 hodin vám navrhneme řešení vaší situace a spočítáme, kolik vás to bude stát. Cena za vypracování návrhu je 390 Kč. Když si u nás navržené služby objednáte, máte vypracování návrhu zdarma.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 10 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Osobně i online. Stačí si vybrat vhodnou službu, nebo zvolit nezávislou konzultaci když si nejste jistí.
