Kolik si můžete vybrat dovolené při výpovědi?

Rychlý přehled
Nárok na dovolenou se dnes počítá v hodinách. Základní výměra činí nejméně 4 týdny ročně, u některých zaměstnavatelů 5 týdnů a u pedagogických a akademických pracovníků 8 týdnů. Dobu čerpání dovolené určuje zpravidla zaměstnavatel, a to i během výpovědní doby. Pokud ale dovolená při skončení pracovního poměru zůstane nevyčerpaná, zaměstnanci náleží náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. To platí pouze při skončení pracovního poměru; za trvání pracovního poměru se dovolená běžně neproplácí.

Co je to nárok na dovolenou

Zákoník práce stanoví, že zaměstnanci v pracovním poměru vzniká právo na dovolenou za kalendářní rok nebo její poměrnou část a případně také na dodatkovou dovolenou. Základní výměra dovolené činí nejméně 4 týdny v kalendářním roce. U zaměstnanců státu, územních samosprávných celků a dalších zaměstnavatelů uvedených v § 109 odst. 3 zákoníku práce činí 5 týdnů a u pedagogických pracovníků a akademických pracovníků vysokých škol 8 týdnů.

Důležité je, že dovolená se už nepočítá v „dnech za odpracované měsíce“. Současná právní úprava pracuje s hodinovým vyjádřením dovolené a s odpracovanou týdenní pracovní dobou. I samotná dovolená, na niž vzniklo právo v příslušném kalendářním roce, se zaokrouhluje na celé hodiny nahoru.

To znamená, že při skončení pracovního poměru už není správné automaticky vycházet z jednoduchého schématu „jedna dvanáctina za každý měsíc“. To může být orientační zkratka, ale ne přesný zákonný výpočet. Je proto lepší pracovat s formulací, že rozhodující je skutečný vznik práva na dovolenou podle zákoníku práce a její hodinový zůstatek v evidenci zaměstnavatele.

Jak se dovolená při výpovědi počítá

Při výpovědi nevzniká zaměstnanci nárok automaticky na „celoroční dovolenou“. Vzniká mu jen ta část dovolené, na kterou mu vzniklo právo do skončení pracovního poměru podle pravidel zákoníku práce. Výpočet proto závisí na délce pracovního poměru v daném roce, na rozsahu pracovní doby a na tom, kolik dovolené už zaměstnanec vyčerpal.

V praxi je nejbezpečnější vycházet z mzdové nebo personální evidence zaměstnavatele, kde je nárok veden v hodinách. Právě ta ukáže, kolik hodin dovolené zaměstnanci vzniklo a kolik mu ještě zbývá. U složitějších případů, například při změně pracovní doby během roku, je to zásadní, protože zákon výslovně počítá i s tím, že se délka dovolené poměřuje podle rozdílných úseků s odlišnou týdenní pracovní dobou.

Pro orientaci tedy dává smysl použít kalkulačku nebo mzdový přehled, ale pro právně přesný závěr je rozhodující hodinový nárok podle zákoníku práce.

Kdo určuje čerpání dovolené během výpovědní doby

Dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel, pokud zákon nestanoví jinak. Musí přitom přihlížet nejen k provozním důvodům, ale i k oprávněným zájmům zaměstnance. Určenou dobu čerpání dovolené je povinen zaměstnanci písemně oznámit alespoň 14 dnů předem, pokud se nedohodne se zaměstnancem na kratší době.

To znamená, že zaměstnanec si nemůže jednostranně určit, že „už do práce nepůjde, protože má ještě dovolenou“. Na druhou stranu ani zaměstnavatel nemůže automaticky tvrdit, že výpovědní doba se vždy musí celá „odpracovat“. Pokud tomu nebrání provozní důvody, může zaměstnavatel zaměstnanci čerpání dovolené během výpovědní doby určit.

V praxi se často strany dohodnou tak, že část výpovědní doby zaměstnanec odpracuje a zbývající část vyčerpá jako dovolenou. Je to zcela běžné řešení, ale formálně i zde platí, že dovolenou musí určit zaměstnavatel, případně se musí obě strany domluvit.

Kdy máte nárok na proplacení nevyčerpané dovolené

Zákoník práce říká jasně, že zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou pouze v případě skončení pracovního poměru. Pokud tedy pracovní poměr končí a zaměstnanec má zůstatek řádné dovolené, který už nestihl nebo nemohl vyčerpat, musí mu zaměstnavatel tento zůstatek proplatit ve výši průměrného výdělku.

To je klíčové pravidlo. Po dobu trvání pracovního poměru se dovolená zásadně neproplácí, ale musí se čerpat. Peněžitá náhrada nastupuje až při skončení pracovního poměru.

Pozor ale na dodatkovou dovolenou. U ní zákon výslovně stanoví, že náhradu mzdy nebo platu za nevyčerpanou dodatkovou dovolenou není možné poskytnout; tato dovolená musí být vždy vyčerpána přednostně.

Jak je to s dovolenou při výpovědi od zaměstnavatele

Pokud dostanete výpověď od zaměstnavatele, vaše právo na dovolenou tím samo o sobě nezaniká. Po dobu výpovědní doby pracovní poměr dál trvá a zaměstnavatel vám buď přiděluje práci, nebo určí čerpání dovolené, případně po skončení pracovního poměru nevyčerpanou dovolenou proplatí.

Výpověď od zaměstnavatele tedy neznamená, že zaměstnanec o zbytek dovolené přijde. Jen je potřeba správně rozlišit, zda ji ještě lze čerpat, nebo už se bude nahrazovat penězi.

Zvláštní pozornost je potřeba věnovat jen situacím, kdy se zaměstnanec během výpovědní doby dostane například do dočasné pracovní neschopnosti nebo jiných zákonných překážek. Zákon totiž omezuje, kdy může zaměstnavatel dovolenou určit. Například nesmí určit čerpání dovolené na dobu dočasné pracovní neschopnosti nebo na dobu mateřské, otcovské či rodičovské dovolené.

Když pracovní poměr končí a dovolená zbývá

Pokud si zaměstnanec z jakéhokoli důvodu řádnou dovolenou nevyčerpá a pracovní poměr skončí, vzniká mu nárok na náhradu ve výši průměrného výdělku za nevyčerpanou část dovolené. To platí bez ohledu na to, jestli pracovní poměr končí výpovědí zaměstnance, výpovědí zaměstnavatele, dohodou nebo jiným platným způsobem skončení. Rozhodující je samotné skončení pracovního poměru.

Právě zde bývá častá chyba v představě, že zaměstnanec má „právo si všechnu dovolenou vybrat“ a teprve když to zaměstnavatel neumožní, může žádat peníze. Ve skutečnosti je proplacení zákonným důsledkem toho, že pracovní poměr končí a dovolená zůstala nevyčerpaná. Není potřeba zvláštní spor o to, proč nebyla vyčerpána.

Kalkulačka dovolené a praktický výpočet

Pro orientační výpočet bývá online kalkulačka užitečná, ale vždy je třeba počítat s tím, že zákoník práce pracuje s hodinami. Zaměstnanec proto potřebuje znát:

• svou roční výměru dovolené,
• svou týdenní pracovní dobu,
• skutečně vzniklý nárok v daném roce,
• a už vyčerpaný rozsah dovolené.

Při výpočtu finanční náhrady za nevyčerpanou dovolenou se pak vychází z průměrného výdělku zaměstnance. Zákoník práce výslovně stanoví, že náhrada za nevyčerpanou dovolenou přísluší ve výši průměrného výdělku.

Pro web je proto nejbezpečnější pracovat s formulací, že zaměstnavatel při skončení pracovního poměru proplatí nevyčerpanou dovolenou podle počtu nevyčerpaných hodin a průměrného výdělku zaměstnance.

Jak předejít problémům s nevyčerpanou dovolenou

Nejpraktičtější je řešit dovolenou hned po podání nebo obdržení výpovědi. Zaměstnanec by si měl ověřit svůj aktuální hodinový zůstatek a se zaměstnavatelem si včas vyjasnit, zda bude dovolenou během výpovědní doby čerpat, nebo zda mu bude po skončení pracovního poměru proplacena.

Problémy často vznikají jen kvůli špatné komunikaci. Zaměstnanec automaticky předpokládá, že poslední dny „doběhnou na dovolené“, zatímco zaměstnavatel počítá s tím, že pracovník bude až do konce zaučovat náhradu nebo předávat agendu. Přitom obě varianty mohou být legální, pokud se správně nastaví.

Vyplatí se také zkontrolovat, zda u vás nejde o dodatkovou dovolenou nebo o jiný specifický režim. Tam mohou platit jiná pravidla než u běžné řádné dovolené.

Shrnutí

Při výpovědi neplatí, že si zaměstnanec automaticky „vybere zbytek dovolené“ a dřív odejde. O době čerpání dovolené rozhoduje zpravidla zaměstnavatel. Současně ale platí, že pokud při skončení pracovního poměru zůstane řádná dovolená nevyčerpaná, musí ji zaměstnavatel proplatit ve výši průměrného výdělku. Dovolená se dnes počítá v hodinách, takže starší články založené čistě na měsíčním počítání bývají nepřesné. Pro správný závěr je vždy důležitý hodinový zůstatek dovolené a přesný okamžik skončení pracovního poměru.