Ekologická daň, eko poplatek, ekodaň … Při hledání ojetého vozu na internetu tato slovní spojení vídáte až nepříjemně často. A většinou znamenají jediné: k ceně auta budete muset přičíst několik tisíc navíc. V jiném kontextu se ale mluví i o ekologických daních z elektřiny, plynu nebo pevných paliv, které dopadají hlavně na dodavatele energií.
V tomto článku přehledně vysvětlíme, co přesně znamená ekologická daň v českém právu a jaký je rozdíl mezi ekologickými daněmi u energií a eko poplatkem za auto. Dozvíte se, kdy se platí ekodaň z auta, kdy naopak ne a na koho se vztahují zákonné výjimky.
Pojem ekologická daň se v českém právu používá ve dvou rovinách:
Ministerstvo životního prostředí výslovně uvádí, že v Česku se jako ekologické daně označují hlavně energetické daně – daň z pevných paliv, daň ze zemního plynu a daň z elektřiny. Tyto daně vznikly transpozicí evropské směrnice o zdanění energetických produktů a elektřiny a od roku 2008 jsou součástí našeho daňového systému. Současně ale v běžné řeči (a v inzerátech na auta) slovo „ekodaň“ znamená eko poplatek u starších aut, který se platí podle emisní normy EURO.
Sepíšeme za vás kupní smlouvu na věci movité, případně zkontrolujeme tu existující. Všechno vyřídíme rychle a bezchybně, za předem stanovenou cenu. Zvládneme to do 3 dnů a v rámci celé ČR. Vy se o nic nestaráte a zaplatit můžete až po poskytnutí služby.
V rámci ekologické daňové reformy byly v roce 2008 zavedeny tři ekologické daně:
Tyto daně upravuje především zákon o stabilizaci veřejných rozpočtů, který v samostatných částech stanovuje, kdo je plátcem daně, jak se určuje základ daně, jaká je sazba, kdy vzniká daňová povinnost a kdy může být plnění od daně osvobozeno.
Pro běžné domácnosti a malé podnikatele je podstatné především to, že plátcem ekologických daní z energií jsou zpravidla dodavatelé elektřiny, plynu nebo uhlí, nikoli koncový zákazník. Běžný odběratel kvůli těmto ekologickým daním nepodává žádné daňové přiznání, protože daň je už zahrnutá v ceně energie, kterou vidíte na faktuře.
Ekologické daně tedy ve výsledku platíme všichni, ale neřešíme je přímo – jsou „schované“ v jednotkové ceně za kilowatthodinu, kubík nebo tunu. Z pohledu běžného člověka je proto mnohem důležitější ekologická daň auto, kterou platíte přímo a jednorázově, a která může výrazně zatížit rozpočet při koupi staršího vozu. Proto se na ni zaměříme v tomto článku.
Ekologická daň za auto používá jako označení poplatku za znečišťování ovzduší. Jedná se o jednorázový poplatek, který se platí za první registraci nebo první přepis staršího vozu s horší emisní normou.
Smyslem není pokutovat koupi starého auta, i když to tak často působí, ale ekonomická motivace: stát se snaží znevýhodnit provoz nejvíce znečišťujících vozidel a zároveň podpořit obnovu vozového parku směrem k novějším a úspornějším autům.
Pro běžného kupujícího je zásadní otázka jednoduchá: kdy se platí eko daň z auta a kdy naopak žádný eko poplatek nehrozí. Základní pravidla jsou přitom poměrně jasná. Ekologická daň z auta je vždy jednorázový poplatek – neplatíte ji opakovaně každý rok, ale pouze v souvislosti s určitou změnou u vozidla. Hradí se při prvním převodu vozidla po zavedení ekodaně (tedy od roku 2009) nebo při první registraci v České republice u dovezeného vozu. Jakmile je jednou za konkrétní auto zaplacená, při dalších přepisech stejného vozidla už se znovu neplatí.
V praxi to vypadá takto: Pokud kupujete auto, které ještě nikdy nemělo v technickém průkazu zapsanou ekologickou daň, a jste tedy první, kdo ho přihlašuje po roce 2009, případně první, kdo ho přihlašuje po dovozu ze zahraničí, ekologická daň se vás týká a budete ji muset při registraci uhradit. Naopak pokud kupujete auto, u kterého je v technickém průkazu už poznámka o zaplacení eko daně, znamená to, že ekologická daň z auta byla v minulosti uhrazena a vy už tento poplatek znovu neplatíte.
Častým dotazem bývá, zda se ekologická daň platí i při darování auta nebo při převodu v rodině. Rozhodující je vždy zápis v registru vozidel a změna vlastníka, nikoli samotná forma převodu. Jinými slovy: úřad nezajímá, jestli k převodu došlo kupní smlouvou, darovací smlouvou nebo jinou dohodou – jakmile dochází ke změně vlastníka a nejsou splněny podmínky pro výjimku, eko daň může vzniknout i při darování. Pokud tedy nepatříte do zákonné výjimky (například držitel průkazu ZTP, dědic apod.), musíte s možností úhrady ekologické daně počítat i u převodů v rámci rodiny.
To, zda budete muset ekologickou daň při převodu auta platit nezávisí jen na tom, zda se jedná o první převod či zda už byla eko daň zaplacena, ale samozřejmě i na tom, o jaký typ auta se jedná. Daň se stanovuje na základě dvou informací: emisní normy EURO, do které vozidlo spadá, a tabulky eko poplatků, podle které úřad určí, kolik zaplatíte:
Plánujete koupi auta? Přečtěte si, na jaké chyby dát pozor v kupní smlouvě na auto.
Emisní normy EURO jsou evropské technické předpisy, které stanovují, kolik škodlivin smí auto vypouštět do ovzduší. Jde hlavně o oxid uhelnatý (CO), oxidů dusíku (NOx), nespálené uhlovodíky (HC) a u naftových motorů také pevné částice (saze). Každá nová norma EURO je přísnější než ta předchozí – míří na to, aby nově vyráběná auta byla postupně čistší a méně zatěžovala životní prostředí.
Důležité je, že emisní norma se neposuzuje od oka podle roku výroby, ale podle typového schválení vozidla. To znamená, že už při homologaci daného modelu výrobce prokazuje, že auto splňuje například EURO 2 nebo EURO 3. Tato informace se pak objeví v technickém průkazu – buď přímo jako „EURO 1, EURO 2…“, nebo v podobě kódu evropské směrnice (např. „96/69/ES“, „98/69/ES“ apod.), který odpovídá konkrétní emisní třídě. Zjednodušeně se tedy dá říct, že EURO norma je vlastnost konstrukce auta, ne něco, co by se měnilo podle toho, jak moc auto jezdí nebo jak často je servisované.
Právě podle toho, do které emisní třídy vaše auto spadá, se určí výše ekodaně:
Co ale přesně znamená „EURO 0, 1, 2, 3…“ v praxi?
EURO 0 je označení pro auta, která nesplňují žádnou z emisních norem EURO – typicky jde o starší vozy, jejichž typové schválení proběhlo ještě před zavedením prvních evropských emisních limitů, nebo u nich v technickém průkazu neexistuje doložená emisní norma. U takových aut bere stát jako fakt, že jde o nejvíce zatěžující vozidla, a proto je ekologická daň nejvyšší – 10 000 Kč.
EURO 1 představuje první generaci emisních norem, která už požadovala určitá omezení u množství škodlivin ve výfukových plynech. V praxi sem spadá část starších benzinových i naftových aut z 90. let. Jsou na tom emisně lépe než EURO 0, ale pořád jde z dnešního pohledu o poměrně špinavá auta. Proto je ekologická daň u EURO 1 nižší než u EURO 0, ale stále citelná – 5 000 Kč.
EURO 2 znamená, že auto prošlo už druhým stupněm zpřísnění limitů. Oproti EURO 1 jde o čistší vozidla, která mají modernější motory a snížené emise. Přesto ale stále patří mezi starší generaci vozů, které nemají tolik bezpečnostních ani ekologických prvků jako novější modely. Z toho důvodu je eko daň u EURO 2 3 000 Kč – tedy určitý kompromis mezi znečišťováním a motivací k obnově vozového parku.
EURO 3 je zásadní zlom. Od této normy už auta plní mnohem přísnější požadavky, často mají propracovanější řízení motoru, katalyzátory a lepší odfiltrování škodlivin. Z pohledu státu už takové auto není považováno za ekologicky problematické do té míry, aby bylo potřeba ho jednorázově zatížit ekodaní. Proto se ekologická daň neplatí.
Když to shrneme prakticky: pokud vaše auto nesplňuje žádnou normu EURO (EURO 0), zaplatíte při první registraci nebo přepisu 10 000 Kč. U EURO 1 se připravte na 5 000 Kč, u EURO 2 na 3 000 Kč. Jakmile ale máte auto s emisní normou EURO 3 nebo vyšší, je ekologická daň auto nulová – z pohledu ekodaně jste na tom stejně, jako by šlo o úplně nové auto.
Ekologické daně mají kromě čistě fiskálního účelu také motivační funkci – mají zdražit chování, které více poškozuje životní prostředí, a naopak zvýhodnit šetrnější varianty. U klasických daní (DPH, daň z příjmů) je primárním cílem výběr peněz do rozpočtu, u ekologických daní se výslovně počítá i s tím, že mají ovlivnit chování poplatníků (například motivovat k menší spotřebě energií nebo k výběru čistších aut).
Ekologická daň je jednorázový poplatek při první registraci nebo prvním přepisu staršího vozu s horší emisní normou – jde o „vstupní“ opatření spojené s emisemi vozidla. Silniční daň je naopak opakovaná daň (roční), která se váže na používání vozidla pro podnikání. U řady osobních aut už se silniční daň od roku 2022 neplatí, zatímco ekologická daň u starších emisních tříd (EURO 0–2) zůstala beze změny.
Z hlediska úřadu platí poplatek ten, kdo podává žádost o registraci nebo přepis vozidla – tedy typicky nový vlastník. Ten se musí při zápisu změny v registru prokázat úhradou poplatku. Ve vzájemné smlouvě se ale samozřejmě můžete dohodnout, že částku fakticky zaplatí prodávající (například slevou z kupní ceny nebo tím, že poplatek uhradí předem). Úřad ale vždy onen poplatek vyžaduje od osoby, na kterou se vozidlo přepisuje.
Rozhodující pro ekodaň je změna vlastníka v registru vozidel, nikoli změna provozovatele. Pokud tedy v technickém průkazu zůstává jako vlastník stejná osoba a mění se jen provozovatel (typicky při dlouhodobém užívání jinou osobou nebo firmou), samotná tato změna nezakládá povinnost daň zaplatit.
Abyste zjistili, jestli se ekologická daň z auta vztahuje na váš vůz, stačí projít několik jednoduchých kroků. Není to žádná magie, ale je potřeba pracovat hlavně s technickým průkazem a správně si vyložit emisní normu EURO:
Základním krokem je zjistit, jakou emisní normu EURO vaše auto splňuje. Nejspolehlivějším zdrojem je vždy velký technický průkaz (osvědčení o registraci vozidla – část II). Emisní norma se v něm většinou uvádí v rubrice č. 16 jako emisní limit, případně v poli označeném jako EU č. / V.9.
U některých vozidel najdete přímo označení typu „EURO 1“, „EURO 2“ nebo „EURO 3“. Jindy však technický průkaz obsahuje pouze kód evropské směrnice, například „1999/102/ES“ nebo „2003/76/ES“. V takovém případě je potřeba podle tohoto kódu emisní třídu teprve odvodit z tabulky.
Pokud nemáte velký technický průkaz fyzicky k dispozici, existují i jiné možnosti. Emisní normu lze často dohledat přes Portál dopravy po přihlášení pomocí elektronické identity. Pomoci mohou také specializované webové stránky typu dataovozidlech.cz, kde po zadání VIN kódu získáte technické údaje o vozidle, nebo komerční databáze (například Cebia), které po zadání VIN nabízí detailní výpis parametrů vozu včetně emisní třídy.
Přečtěte si, jak prověřit auto podle VIN kódu.
Jakmile víte, do jaké emisní kategorie vaše auto spadá, je dalším krokem zjistit, zda už za něj někdo v minulosti ekologickou daň zaplatil. Opět budete pracovat s velkým technickým průkazem, tentokrát s rubrikou „Úřední záznamy“.
Pokud byla ekologická daň auto v minulosti uhrazena, úřad tuto skutečnost do technického průkazu zapíše – obvykle formou stručné poznámky o zaplacení příslušného poplatku. Jestliže u daného vozidla žádnou zmínku o ekodaně nenajdete a zároveň víte, že vůz spadá do emisní třídy EURO 0, EURO 1 nebo EURO 2, je velmi pravděpodobné, že se vás eko poplatek při přepisu auta bude týkat.
Když znáte emisní normu a víte, že ekologická daň dosud zaplacena nebyla, můžete si velmi snadno spočítat, kolik vás poplatek bude stát. Stačí použít aktuální tabulku eko daně, která se v posledních letech nemění:
V praxi tedy stačí spojit dvě informace: emisní normu vašeho auta a výše uvedenou tabulku.
Sepíšeme za vás kupní smlouvu na věci movité, případně zkontrolujeme tu existující. Všechno vyřídíme rychle a bezchybně, za předem stanovenou cenu. Zvládneme to do 3 dnů a v rámci celé ČR. Vy se o nic nestaráte a zaplatit můžete až po poskytnutí služby.
Posledním krokem, na který mnoho lidí zapomíná, je promítnout ekologickou daň do skutečné celkové ceny auta. Když vybíráte vůz v inzerci, doporučujeme, abyste si k uvedené prodejní ceně vždy přičetli případnou ekodaň, pokud víte, že auto spadá do emisní třídy EURO 0–2 a ekologická daň dosud zaplacena nebyla.
Rozdíl může být opravdu výrazný. U auta, které se prodává například za 25 000 Kč, může daň ve výši 10 000 Kč tvořit téměř polovinu kupní ceny. V takových případech je potřeba si rozmyslet, jestli se vám koupě skutečně vyplatí.
Jinými slovy: ekologická daň z auta je součást reálné ceny vozu, i když ji v inzerátu většinou neuvidíte. Kdo ji při kalkulaci nákladů ignoruje, ten se pak často nemile diví na registru vozidel.
Existuje několik výjimek, kdy se ekologická daň auto neplatí, i když by vaše auto jinak spadalo do emisně zpoplatněné kategorie. Jde o situace, kdy zákonodárce nechce, aby byl poplatek překážkou v sociálně citlivých nebo specifických případech:
Držitelé průkazů ZTP a ZTP/P mají v oblasti ekodaně výrazné zvýhodnění. Pokud se vozidlo registruje na osobu s průkazem ZTP nebo ZTP/P, ekologická daň se neplatí, i kdyby jinak auto spadalo do emisních tříd EURO 0–2.
Ekologická daň se neplatí ani v situacích, kdy k převodu vozidla dochází v důsledku právního rozhodnutí, nikoli běžnou koupí nebo darováním. Typicky jde o dvě hlavní oblasti.
Zaprvé, pokud k převodu dochází v rámci dědického řízení, tedy když vozidlo přechází na dědice. Smyslem je nezatěžovat pozůstalé dalším poplatkem jen proto, že auto mění vlastníka z důvodu úmrtí.
Zadruhé, ekologická daň se neplatí v rámci vypořádání společného jmění manželů, například po rozvodu. Pokud soud nebo dohoda mezi manžely určí, že auto připadne jednomu z nich, převod v registru vozidel probíhá bez ekodaně.
Samostatnou kapitolou jsou historická vozidla, tedy vozy vedené v registru historických vozidel a označené typickými zelenými veteránskými značkami. U těchto aut se ekologická daň neplatí, přestože z technického hlediska by jejich emise často odpovídaly emisní třídě EURO 0 nebo EURO 1.
Důvod je jasný: veteráni obvykle nejezdí denně, mají spíše hobby charakter a jejich přínos je kulturní a historický, nikoli praktický dopravní. Zákon proto tyto vozy z ekodaně vyjímá.
Ekologická daň se nevztahuje na všechna vozidla, ale pouze na kategorie M1 a N1 – tedy osobní auta a lehké užitkové vozy do 3,5 tuny. Z toho plyne, že motocykly, některé speciální pracovní stroje a také nákladní vozidla nad 3,5 tuny ekologickému poplatku nepodléhají.
U těchto vozidel se řeší jiné poplatky a daně (například silniční daň), ale eko poplatek za auto, jak ho znáte z běžných osobních vozů, se na ně nevztahuje.
Ekologickou daň hradí ten, kdo žádá o zápis vozidla do registru, tedy typicky kupující ojetého auta. Platba ekodaně probíhá přímo na obecním úřadě obce s rozšířenou působností (dopravní inspektorát, registr vozidel), společně s ostatními poplatky při přepisu. Bez úhrady ekologické daně úřad registraci vozidla nedokončí – nejde tedy o něco, co by šlo „doplatit později“ nebo obejít.
V praxi to vypadá tak, že si s prodávajícím nejdříve vyřídíte kupní (nebo jinou) smlouvu. Pak jako kupující dorazíte na registr vozidel s potřebnými doklady. Standardně budete potřebovat:
Na přepážce vyplníte žádost o zápis změny vlastníka nebo o první registraci. Úředník podle technického průkazu ověří emisní normu EURO, zkontroluje, zda už je v rubrice „Úřední záznamy“ poznámka o zaplacení ekodaně, a pokud není, vypočte výši ekologické daně.
Společně s tím vám úřad sdělí i další poplatky – typicky poplatek za registraci, vydání nového osvědčení o registraci, případně nových registračních značek. Celkovou částku pak zaplatíte na pokladně úřadu nebo přímo na přepážce.
Po zaplacení ekologické daně úřad provede zápis změny vlastníka nebo první registrace vozidla, zároveň do velkého technického průkazu doplní poznámku o zaplacení ekodaně. Od této chvíle se už při dalších převodech stejného auta ekologická daň znovu neplatí.
Častou otázkou bývá, jak je to s ekodaní ve vztahu k daňovému přiznání. Zde je potřeba rozlišit dvě situace – běžného nepodnikatele a podnikatele či firmu.
Pro běžného člověka, který si kupuje auto pro soukromé účely, je situace jednoduchá: ekologická daň je jednorázový poplatek za registraci a nikde se samostatně do daňového přiznání neuvádí. Zaplatíte ji na úřadě a tím vše končí – z pohledu daně z příjmů se tím nemusíte vůbec zabývat.
Jiná situace nastává u podnikatelů (OSVČ) a firem, kteří auto zařazují do svého obchodního majetku. V takovém případě je ekologická daň zpravidla součástí pořizovací ceny vozidla – společně s registračními poplatky, dopravou, poplatkem za přihlášení a dalšími náklady souvisejícími s pořízením auta.
Tato celková pořizovací cena se pak odepisuje v čase podle daňových odpisů, takže se daň do daňově uznatelných nákladů promítá postupně, nikoli jednorázově. V daňovém přiznání se proto neobjevuje jako samostatná položka „ekologická daň“, ale je skrytá v odpisech vozidla nebo v nákladech na jeho pořízení.
Ekologická daň má dvě podoby: ekologické daně z energií (elektřina, plyn, pevná paliva), které platíme nepřímo v ceně energií, a jednorázový eko poplatek za auto, který se nás dotkne přímo při registraci nebo prvním přepisu staršího vozu. Právě tento poplatek je pro běžného člověka klíčový – platí se jen jednou, zpravidla při prvním převodu po roce 2009 nebo při prvním přihlášení dovezeného auta, a jeho výše závisí na emisní normě EURO: 10 000 Kč u EURO 0, 5 000 Kč u EURO 1, 3 000 Kč u EURO 2, zatímco u EURO 3 a vyšší se neplatí vůbec. Zda vás ekodaň čeká, zjistíte z technického průkazu (emisní třída + poznámka o zaplacení poplatku), případně z online databází po zadání VIN.
Ekologickou daň z auta platí ten, kdo žádá o zápis vozidla do registru (typicky kupující), a to přímo na registru vozidel společně s ostatními poplatky za přepis. Zákon ale počítá s výjimkami: eko poplatek se neplatí například u vozidel registrovaných na držitele průkazu ZTP/ZTP/P, při převodu v dědickém řízení, při vypořádání společného jmění manželů, u historických vozidel nebo u motocyklů a vozidel nad 3,5 tuny. Pro nepodnikatele je ekodaň jen jednorázový administrativní výdaj bez dopadu do daňového přiznání; u podnikatelů naopak vstupuje do pořizovací ceny vozu a promítá se postupně prostřednictvím daňových odpisů.
Ideální je, pokud vám prodávající umožní nahlédnout do velkého technického průkazu – tam zjistíte emisní normu i případný záznam o zaplacení poplatku. Pokud technický průkaz k dispozici není, můžete alespoň předběžně zjistit emisní třídu podle VIN kódu prostřednictvím dostupných databází (například komerční služby nebo Portál dopravy) a podle toho odhadnout výši případné ekodaně. Vždy ale trvejte na tom, abyste před podpisem smlouvy viděli originál dokladů od vozidla.
V takové situaci bychom vám doporučili velkou opatrnost. Zápis o zaplacení poplatku by měl být v části „Úřední záznamy“ technického průkazu. Pokud tam není, můžete požádat, aby si prodávající na registru vozidel situaci ověřil a nechal případně doplnit chybějící záznam. Neexistuje-li průkazný doklad, úřad bude při přepisu vycházet z toho, že poplatek zaplacen nebyl a povinnost přejde na vás jako na nového vlastníka.
Do celkové ceny auta byste měli zahrnout správní poplatky za registraci a přepis vozidla, případné nové povinné ručení a případně i havarijní pojištění. Dále je nutné zohlednit náklady na technickou kontrolu a měření emisí, pokud brzy končí jejich platnost, a také první větší servis – výměnu oleje, rozvodů, brzd a dalších provozních kapalin. K tomu se mohou přidat i náklady na odstranění závad zjištěných při prohlídce auta, například koroze, sjetých pneumatik nebo poškozeného výfuku.
Ne, ekologickou daň běžně nezaplatíte dopředu převodem na účet. Hradí se přímo v rámci správního řízení na registru vozidel – buď na pokladně úřadu, nebo na přepážce, kde vám poplatek vyčíslí. Většina úřadů dnes umožňuje platbu kartou, ale jisté to není všude, proto je dobré mít s sebou i hotovost.
Sepíšeme za vás kupní smlouvu na věci movité, případně zkontrolujeme tu existující. Všechno vyřídíme rychle a bezchybně, za předem stanovenou cenu. Zvládneme to do 3 dnů a v rámci celé ČR. Vy se o nic nestaráte a zaplatit můžete až po poskytnutí služby.
Ondřej je ten člověk, v jehož hlavě uzrál nápad poskytovat advokátní služby online. Právním službám se věnuje již déle než 10 let a rád klientům pomáhá, když si nevědí rady s právními problémy.
Osobně i online. Stačí si vybrat vhodnou službu, nebo zvolit nezávislou konzultaci když si nejste jistí.
