Odstupné v roce 2018

Kdy má zaměstnanec na odstupné nárok?

Zákoník práce jednoznačně stanoví pravidla, kdy vzniká zaměstnanci nárok na odstupné při nezaviněném ukončení pracovního poměru. Ne ale při každém rozvázání pracovního poměru má zaměstnanec nárok na zaplacení odstupného. Nejčastěji mu bude náležet, pokud dostane výpověď z pracovního poměru takzvaně z organizačních důvodů, kdy například dochází ke snižování stavu zaměstnanců, zaměstnavatel ruší pobočku, přemísťuje se na druhou stranu republiky nebo dokonce úplně ukončuje svou činnost.

V tomto případě je odstupné stanoveno podle odpracovaných let. Zaměstnanec na něj má nárok, i pokud dojde z výše popsaných důvodů k ukončení pracovního poměru dohodou (někdy označovanou jako "výpověď dohodou").

Dále má zaměstnanec nárok na odstupné, pokud nadále nemůže vykonávat práci kvůli nemoci z povolání nebo pro pracovní úraz a z těchto důvodů také dostal výpověď nebo se zaměstnavatelem uzavřel dohodu o skončení pracovního poměru.

Zaměstnanec naopak nebude mít nárok na odstupné, pokud sám podá výpověď nebo podá tzv. výpověď ve zkušební době. Nárok na odstupné nevzniká ani v případě, kdy zaměstnanec pracuje na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti.

Při ukončení pracovního poměru pak nedoporučujeme využívat vzor výpovědi nebo dohody o ukončení pracovního poměru. Mohli byste se připravit o možnost domáhat se odstupného, které by vám jinak mohlo dle zákona náležet.

Jak je odstupné vysoké?

Minimální výše odstupného je v případě rozvázání pracovního poměru z organizačních důvodů zaručena podle počtu odpracovaných let. Zaměstnanec, který působí u svého zaměstnavatele méně než rok, dostane odstupné alespoň ve výši jednoho průměrného měsíčního výdělku. Pokud pracovní poměr trvá déle než rok, ale méně než dva roky, vzniká nárok na nejméně dvojnásobek průměrného výdělku.

Konečně pokud pracovní poměr trval přes dva roky, je možné nárokovat odstupné ve výši minimálně trojnásobku průměrného výdělku.

Pokud dojde k ukončení pracovního poměru pro nemoc z povolání nebo pracovní úraz, pak má zaměstnanec nárok na odstupné ve výši dvanáctinásobku průměrného výdělku.

Průměrný výdělek se určuje z hrubé mzdy. V zásadě jde o průměr z výdělků za poslední ukončené čtvrtletí. To znamená, že pokud se řeší průměrný výdělek např. pana Vochomůrky ke konci září, tak se bere čtvrtletí duben až červen. Pokud by se řešilo ke konci října, tak za červenec až září apod.

Odstupné má pouze dolní limit, horní limit záleží na dohodě se zaměstnavatelem

Uvedené výše odstupného jsou stanoveny jako minimální. Nikdo a nic tedy zaměstnavateli nebrání vyplatit zaměstnanci i odstupné vyšší, případně také v jiných případech, než říká zákoník práce. V tabulce uvedená minima ovšem zaměstnavatel musí v každém případě dodržet.

Odstupné a odvody

Odstupné je výhodné zejména proto, že se z něj neodvádí odvody na sociální a zdravotní pojištění. To v praxi znamená, že zaměstnavatel ušetří a zaměstnanec dostane víc. I v roce 2018 platí, že se z odstupného, na které má zaměstnanec dle zákona nárok, žádné odvody neodvádějí. A tím se nemyslí jen minimální výše určená v zákoně, ale celkové odstupné, které si se zaměstnavatelem dohodnete.

Odvody na sociální a zdravotní pojištění ale bude nutné odvést, pokud dostanete odstupné z jiného než zákonem stanoveného důvodu. Zároveň je vždy nutné odvést také daň z příjmu.

Pro názorný příklad se vraťme k zaměstnanci, panu Vochomůrkovi. Ten pracuje pro svého zaměstnavatele, společnost Kapradina a syn, jako správce sítě rok a půl. Zaměstnavatel, pan Kapradina, se ale rozhodne, že pracovní místo pana Vochomůrky zruší. Protože je pan Kapradina velkorysý, nabídne panu Vochomůrkovi místo dvou průměrných výdělků čtyři a pan Vochomůrka souhlasí. Takové odstupné pana Vochomůrky nepodléhá žádným odvodům na sociální a zdravotní pojištění.